Ty jsi ten důvod

81

Ticho, které nás obestřelo není nepříjemné. Sára pomalu a s námahou
zmizela za dveřmi a nechala nás o samotě.
"Byla to jen hra?" zeptám se s úsměvem a přikryju její ruku tou
svou.
"Jess...já se bojím. Bojím se, že tě znovu zklamu."
"Nikdy jsi mě nezklamala. To já. Myslela jsem, že tohle už víš.
"Alice, lásko, miluju tě. To já se teď bojím. Bojím se, že si tě
nezasloužím. Bojím se, že nejsem to, co chceš. Bojím se, že ti
nedokážu dát to, co chceš. To já....já mám strach."
"Miluju tě." Jak sladce dokážou znít pouhá dvě slova.
"Musíš se dneska vracet?"

"Ruth? Myslíš, že bys mohla odjet beze mě?" promluvím váhavě
do sluchátka. "Já...určitě odsud pojede ráno nějaký autobus."
Tichý smích mě donutí se začervenat.
"Ráno v šest tě tu naložím. Neboj. Do práce to stihneme" ozve se
odpověď a já cítím, jak se moje tváře rozhoří ještě víc.

"Neboj se. Mám tu svůj pokoj" pobídne mě, když odemkne dveře.
Obě zůstaneme rozpačitě stát, když za námi zavře.
"Půjdeš ke mně?" zeptá se váhavě.
"Chceš?"
"Ano, ale nechci, aby sis myslela, že tu jsi jen pro to."
Okamžitě jsem si vzpomněla na naše rande. Tehdy jsem opravdu měla
ten pocit.
"Jess...já...zkazila jsem to, ale strašně jsem tě chtěla. Nemusíme
nic dělat, jestli nechceš. Já...počkám na tebe."
"Mám tomu rozumět tak, že dneska mě nechceš?" usměju se rozpačitě.
"Chci. Moc tě chci. Ale...nechci, aby sis myslela, že mi jde jen
o tohle. Tenkrát...ztratila jsem hlavu. Už se to nestane. Vydržím
čekat tak dlouho, jak budeš potřebovat."
"Jenže já nechci čekat" přistoupím k ní a tentokrát jsem to já, kdo
ji vezme do náruče.
"Taky jsem tě chtěla. Strašně moc jen...nevěděla jsem, jestli chceš
to samé co já. Alice, myslela jsem to vážně. Chci tě už napořád.
A ty jsi mi neodpověděla. Musím se tedy zeptat znovu. Chceš to,
co já?"
"Chci všechno, co chceš ty. Žádný život není dost dlouhý na to,
abych tě mohla mít tak dlouho, jak opravdu chci. Chci tě mít
v nekonečnu, protože mě nikdy neomrzí být s tebou."
"Tak...vezmi si mě už dneska. Nechci čekat."

Pane Bože! Miluju, když mě líbá! Je dokonalá! Objímá mě a její
hebký jazyk se nedočkavě mazlí s tím mým. Alice!
"Kde je tu koupelna?" odtáhnu se od ní, i když nerada.
"Pojď!" vezmu ji za ruku a vykročím směrem, kterým ukázala.

Vážně už nechci na nic čekat. Vezmu spodní lem jejího trička a
nekompromisně jí ho přetáhnu přes hlavu. Potom si začnu rozepínat
košili.
"Pomůžeš mi?" zeptám se roztřeseně a nechám ji tu práci dokončit.
Její prsa se přitisknou k mým a s naléhavým důrazem se o ně otírají.
"Můžu?" nečekám na odpověď, když rozepnu zip jejích džín.
Konečně tu před sebou stojíme úplně nahé. Těch pár minut vzájemného,
nedočkavého svlékání mi připadá jako století.
"Miluju tě" podívám se jí odvážně do očí.