Ty jsi ten důvod

24

"Nejsi ospalá, zlato?" skloní se ke mně. "N-ne" vykoktám s námahou,
protože nechci, aby věděla, co se mnou udělalo pár běžných něžností.
"Co je? Je něco špatně?" zazní obavy v jejím hlase. "N-ne. Ale
možná si už opravdu půjdu lehnout."
"Chceš, abych zůstala tady?" Ta otázka mě překvapí.
"Tobě...tobě by to nevadilo?"
"Ne. Pokud to opravdu chceš, tak ne" znovu mě políbí do vlasů.
"Jess, miluju tě. Udělám cokoli. Můžu jet domů, jestli si to
přeješ."
Jemně zvedne mou hlavu a podívá se mi do očí. "Řekni mi to."
"Ne. Chci být s tebou." Konečně se mi podaří přesvědčit hlas, aby
se přestal třást.
"Opravdu?" "Jo. Chci tě mít blízko."
"Dobře. Tak si půjdeme lehnout a já tě budu hladit, dokud neusneš,
jo?" políbí mě na čelo.

Počká, až se uvelebím a přikryju. Teprve potom se natáhne vedle mě.
"Zhasneš?" zeptám se zavřenýma očima. "Ne. Ještě chvíli se na tebe
chci dívat. Jsi moc krásná, princezno a já si chci zapamatovat
každý detail. Každou vteřinu z téhle chvíle, abych si ji mohla vzít
s sebou." Hlavu má podepřenou a bříšky prstů mě hladí po tváři.
"Spi, kočičko" skloní se, aby mě mohla políbit. I přes deku mezi
námi cítím její teplo. Leží hned vedle mě, ale já najednou vím, že
ji chci mít ještě blíž. Odhodím svoji peřinu a vklouznu pod tu její.
"Ještě mě líbej" zašeptám a stydlivě schovám obličej do polštáře.

"Jess, miláčku" naklání se nade mnou a něžně tiskne své rty na ty
mé. Když pootevře ústa, aby polibek prohloubila nebráním se.
Ochotně jí vyjdu vstříc a nechám se pohltit tím příjemným pocitem,
který to ve mně vyvolá. "Miluju tě" zašeptá, když nás nedostatek
vzduchu donutí k nádechu.
Vzápětí ucítím ty jemné rty na svém krku. Aniž bych o tom
přemýšlela, zvednu hlavu a usnadním jí tím přístup. Ochutnává moji
kůži a já zjišťuju, že i tohle je daleko příjemnější než bych
čekala.
Horkou dlaní přejíždí pomalu po mém boku a já, aniž bych si to
uvědomovala, se stále víc tisknu pod ni. Chci jí patřit. Chci se
přikrýt jejím tělem a vtisknout se do ní. Za nedostatek vzduchu teď
už nemůžou polibky. Je to touha a žár. Je to vzrušení a vášeň.
Jsou to její ústa a dlaně, které mě nutí zapomenout na ostych a
strach.

"Dost!" vzepře se na rukou a doslova upadne zpátky vedle mě.
"C-co je?" dívám se na ni nechápavě. "Udělala jsem něco špatně?"
Můj hlas už je zase rozechvělý. Tentokrát nejistotou a z toho, že
nevím co se stalo. Můžu za to já?
"Ne, Jess. To já. Promiň. Odpust mi to, prosím."
Vážně nechápu o čem to mluví. "Ali?"
"Miluju tě" nakloní se nade mne znovu. "Nechci, aby se stalo něco,
čeho bys zítra litovala."