Ty jsi ten důvod

12

Podle toho co se povídá, strávila v nemocnici první tři dny
po příletu. Teď už by měla být doma a dnes snad dokonce přijde
do klubu.
Kavárna zeje prázdnotou. Jen u dvou stolů sedí nějací prváci a
melou kraviny o nesmrtelnosti chrousta. Tím chci říct o ničem.
Štvou je rodiče, profesoři, studenti vyšších ročníků, prostě celej
svět.

Já si vlastně ani moc nepamatuju na svůj první rok. Uvězněná
v poutech zodpovědnosti a touze uspět jsem se ponořila do studia
a nic a nikoho kolem sebe jsem nevnímala. Udržet stípko, vydělat
peníze na nájem a zaujmout profesory. To bylo všechno.
Zatímco ostatní se seznamovali, utvářeli party a chodili se bavit,
já jsem ležela v knížkách a snila o tom, že jednou budu na téhle
škole učit.

Teď jsem ve třeťáku a kromě Cory vlastně nikoho pořádně neznám.
Jasně, že vím jak se někteří z lidí okolo mě jmenují, ale to je asi
tak všechno.

Nevím o čem se spolu baví, co je zajímá, s kým kamarádí, kam chodí,
jestli jsou zamilovaní. O Alici jsem vůbec netušila, že se jí líbí
holky. Dokonce ani po tom, když mě přede všemi ztrapnila tím
pozváním na rande, mě to nenapadlo. Došlo mi to až teprve, když
jsem ji viděla s Brendou. Překvapilo mě, jak něžná umí být. Jako by
dívka v její náruči, byla jediná na celém světě. Spojené rty, něžné,
letmé dotyky, všeříkající pohledy.
Přesto s ní ale neodešla. Místo toho se objevila před domem, kde
bydlím a zachránila mě před arogantním Harrym.
Proč to vlastně udělala? Jak věděla, že se to stane? Proč jsem jí
za to stála zrovna já?

Ona se teď baví v klubu a já se trmácím autobusem na další
z nekonečných cest domů. Ona je zřejmě s Brendou a partou přátel,
já jako obvykle sama. Sama. Dnes poprvé cítím, jak opuštěně tohle
slovo zní.

Místo malého, roztomilého červeného autíčka stojí starý, oprýskaný
Nissan. Nevím proč, ale od té příhody s Harrym se vždycky ještě
otočím a zkontroluju, že tu opravdu není, než vejdu dovnitř. Dělala
jsem to i tehdy, když tu rozhodně být nemohla. Ani teď nečekám, že
se tu objeví. Při posledním rozhovoru mi přece dala jasně najevo,
že k tomu nemá důvod. Přesto se přistihnu, že dneska stojím přede
dveřmi mnohem déle.