Ty jsi ten důvod

60

"Tohle teď bude na chvíli tvůj pokoj" otevřu dveře jedné
z místností svého bytu.
"Věci si můžeš dát sem" ukážu na prázdnou skříň.
"Až si vybalíš, tak se půjdeme najíst" dodám ještě a nechám ho
o samotě.
Musí mu být hrozně. Sám v cizím domě a ještě ke všemu s ředitelkou
školy. Ale jiné řešení mě prostě nenapadlo. Tedy kromě toho, že by
skončil někde v útulku.
"Kdy uvidím mámu?" přijde za mnou za chvíli.
"Teď to chvíli nepůjde" odpovím opatrně. Opravdu nemám v plánu mu
vysvětlovat co jsou to abstinenční příznaky. To bych mu už musela
říct všechno a nemyslím si, že by to unesl.
"Máš hlad?" převedu hovor jinam.
"N-ne."
"Alane, teď mě dobře poslouchej. Chvíli tu budeme muset být spolu a
já bych chtěla, aby mezi námi bylo jasno. Nebudeme si lhát. Já
nebudu lhát tobě a ty nebudeš lhát mně. Rozumíš tomu?"
Chlapec váhavě přikývne.
"Tak tedy znovu. Máš hlad?"
"Ano, paní ředitelko" dočkám se prvního úsměvu od chvíle co jsme
opustili jejich dům.
"Tak fajn. Ale protože jsi taková docela nečekaná návštěva, nic tu
nemám. Půjdeme se najíst ven jo?"
"Dobře, paní ředitelko."
"A ještě něco. Když nejsme ve škole, nemusíš mě oslovovat paní
ředitelko. Jmenuju se Jessica. Můžeš mi tak říkat, jestli chceš."

Nenápadně pozoruju jak pročítá jídelní lístek a neunikne mi, že
jeho pohled vždycky zalétne i na položku s cenou. Překvapí mě to,
protože děti jeho věku tohle běžně nedělají. Když si pak vybere to
nejlevnější jídlo, už to nevydržím.
"Na tohle ale nemáš chuť, že ne?"
"Ne" odpoví nesměle. "Ale..."
"Žádné ale" přeruším ho rychle.
"Prostě si vyber, co máš rád. Najíme se a pak si půjdeš udělat
úkoly."

Talíř jídla v něm zmizí tak rychle, že vlastně ani nepostřehnu, kdy
dojedl. Tys to hochu fakt neměl jednoduchý, pomyslím si a mávnu
na číšníka.
"Jaké máte zmrzlinové poháry?"
Chlapík se úslužně ukloní a začne vyjmenovávat sladkosti v nabídce.
"Tak který?" mrknu na svého nového nájemníka.

"Úkoly" pobídnu ho, když se vrátíme domů.
Sama zamířím do kuchyně, abych vybalila nákup. Moje lednička
obvykle zeje prázdnotou a to se teď bude muset změnit.
Pomalu rovnám věci do poliček a přemýšlím o tom klukovi, se kterým
teď budu muset trávit čas. Trvalo mi celou věčnost, než jsem z něj
vydolovala jaký jogurt mu chutná nebo jestli jí to či ono.
Jeho přirozená skromnost mě sice příjemně překvapila, ale v téhle
chvíli byla spíš překážkou.