Ty jsi ten důvod

16

Pomalu se otočí. Stojí a jen se na mě dívá. To ticho se mi zdá
nekonečné. "Je to pravda" řeknu tiše.
"Jess, proč tohle děláš? Proč teď?"
Jsou to jednoduché otázky, ale já mlčím. Tam někde, uvnitř mě,
svádí souboj tisíc pocitů a já neumím pojmenovat ani jeden z nich.
"Jess?" udělá ke mně dva kroky a najednou se mi dívá přímo do očí.
"Proč?" pohladí mě lehce po tváři.
Bylo tolik věcí, které jsem jí chtěla říct a najednou je tu jen
jediná. "Protože nechci, abys odjela" sklopím zrak.
"Ale víš, že musím. Že jo, princezno?" nakloní se ke mně ještě blíž.
"Podívej se na mě." Když pomalu zvednu hlavu, zatočí se se mnou
celý svět. "Jsi moc krásná" zašeptá.

Má tak jemné rty. S němým úžasem sleduju, jak se přibližují k těm
mým. Ona...ona chce...!!! Políbí mě dřív než tu myšlenku dokončím.
Je to lehké, něžné a ... příjemné. Šokovaně zírám do těch zelených
očí a najednou si přeju, aby se opět zavřely a ona to udělala znovu.
"Alice, já..." vykoktám překvapeně a nevím jak dál.
"Já vím, že nechceš. To nic" usměje se smutně a pohlédne směrem
ke dveřím. "Půjdu."
"Ne!" Nevím, jak se to stalo, ale najednou mě svírá v náruči. Teď
už na její polibky odpovídám. Líbám ji stejně něžně a opatrně jako
ona mě. Je to poprvé, co to opravdu chci. Je to poprvé, kdy si
přeju, aby to trvalo věčně.
Cuknu sebou, když se její jazyk nečekaně ocitne v mých ústech.
"Promiň" odtáhne se trochu. "Je ti to nepříjemné?"
"N-ne. Jen...jen..." zase koktám jak tříletá.
"Ty jsi takhle ještě nikoho nepolíbila" slyším překvapení v jejím
hlase a cítím, jak se červenám. "Pojď sem" znovu pootevře ústa
a tentokrát počká až jí vyjdu vstříc.
Její jazyk se něžně mazlí s tím mým a já zjišťuju, že to vůbec není
odporné. Je to teplé, jemné a vzrušující. Líbí se mi to. Líbí se mi
to tak moc, že zapomínám dýchat.

"Už vážně musím jít" podívá se na hodinky. "Jess, počkáš na mě?"
Ta otázka mě překvapí. Po Brendě nic takového nechtěla.
"Já vím, že je to dlouho" pohladí mě znovu. "Neměla jsem to říkat."
"Měla" teď jsem to já, kdo ji políbí. "Budu na tebe čekat, ale slib
mi, že na sebe dáš pozor."
"Slibuju."

A najednou je pryč. Moje rty jsou opuchlé líbáním a cítím zvláštní
chlad. Je to jako kdyby ona byla jediná, kdo mě dokáže zahřát.
Je to jen chvíle, co koncová světla zmizela v zatáčce a mně už se
stýská. Chci, aby byla tady. Chci se schovat v její náruči. Chci se
s ní líbat. Chci znovu cítit tu hebkou dlaň na své tváři.
Já...já ji miluju, uvědomím si překvapeně.