Ty jsi ten důvod

39

Najednou je všechno zpátky. Všechno to, na co jsem se snažila
zapomenout. Ten neposedný pramen vlasů, ty oči, které přetékaly
něhou, když mi šeptala jak moc mě miluje... Prostě všechno.
Jako by ty roky mezi tím vůbec neexistovaly.
Překvapuje mě, jak moc si vzpomínám na to teplo, když mě objala.
Na hebkost jejích rtů. Na tu intenzitu polibků. Překvapuje mě
vzrušení, které cítím, když se nechtěně vracím zpátky v čase.
Pořád je to tady. Asi proto, že to tady vždycky bylo.
Alice?! Kde jsi teď? Co děláš? Vzpomeneš si na mě někdy? Jak moc
jsem ti ublížila? Odpustíš mi, když tě najdu? Je toho tolik, co bych
ti chtěla říct.
"Jessico, co se stalo?" Cora s Beth se vrátily ke stolu.
"Nic. Půjč mi telefon" natáhnu ruku, protože vím, že moje spolužačka
ji má na FB v přátelích.
"Co?!"
"Prostě mi to dej" vytrhnu jí přístroj z ruky.

Prohlížím si fotky zelenooké dívky a hledám cokoli, co by mi
dovolilo zjistit, kde teď je. Žádná adresa, žádné místo. Nic.
Maskáče, uniforma...je z ní voják. Ale kde ji mám hledat? Takových
škol je tady přece spousta. Navíc...ona už nestuduje. Může být
kdekoli.

"Musím jít" zvednu se od stolu.
"Jessico, co je?"
"Nic. Kde najdu Harryho?"
Cora sice nemůže pochopit proč se na to ptám, ale odpoví. Pracuje
ve firmě svého otce. Vím, kde to je. Tohle mi dluží.

Stojím před vysokou budovou a čekám na člověka, kterého nenávidím.
To on mi ji vzal. To on za to může. Jeho pýcha a jeho lež.
"Kde je?!" vyštěknu na něj, když konečně projde recepcí.
"Kdo?"
Jediný pohled mi stačí na to, aby to vzdal.
"Tady" podá mi lístek, který nervózně počmáral propiskou.
Rychlým pohledem přelítnu ten cár papíru. Adresa. To je to, pro co
jsem si sem přišla.
"Jess..."
Otočím se za tím hlasem.
"Ty vůbec nevíš, co jsi udělal. Že ne?"
Jeho oči se sklopí k zemi. "Mám strach, že vím."
"Milovala jsem ji! Milovala jsem ji tak, že ty to ani nemůžeš
tušit! Nikdy ti to neodpustím! Nikdy! Rozumíš?!"
Je to poprvé, co jsem to vyslovila nahlas, ale je to pravda.