Ty jsi ten důvod

83

"Už nemluv" položím ji vedle sebe. "Jsi moc krásná" políbím ty
hebké rty.
Chvíli jí trvá, než pochopí, co chci udělat.
"Jess!" zastaví moji ruku.
"Co je, lásko?" šeptám mezi polibky.
"Nikdy jsi to nechtěla" odtáhne se trochu.
Má pravdu. Nikdy jsem se neodvážila, dotknout se jí tímhle způsobem.
Ne proto, že bych nechtěla. Prostě jsem měla strach, že nebudu
vědět...
Opatrně pohladím bříšky prstů její tvář: "Vždycky jsem to chtěla,
ale... Lásko, nikdy jsem to nedělala. Musíš mi říct, když bude něco
špatně" usměju se na ni v rozpacích.
Nekonečně dlouho se mi upřeně dívá do očí. Potom zaplete prsty
do mých vlasů a pomalu si mě přitáhne k polibku.

Něžně se dotýkám toho nádherného, vysportovaného těla a ona nic
nenamítá. Dovolí mi ochutnat každou svoji část a tiše zasténá,
když se vrátím k jejímu hrudníku a pomazlím se s dokonale
tvarovanými ňadry.
Teď už chápu, proč se jí to vždycky tak líbilo. Je neskutečné
slyšet toho, koho milujete, sténat rozkoší, kterou mu dokážete dát
jenom vy. Vzrušuje mě to k zbláznění. Tohle je ten nejsladší zvuk
na světě.

"Jess!" uchopí znovu moji ruku.
"No tak" líbám ji a netrpělivě čekám, až stisk povolí.
"Moc tě miluju. Tak mi to dovol!"
Uvědomuju si, jak bezmocně to zní, ale chci ji. A strašně chci, aby
ona chtěla mě.

Horký, vlhký klín jakoby jen čekal, až seberu odvahu se ho dotknout.
Je připravená. Bolestivě skousnutý spodní ret sice utlumí zoufalý
výkřik, ale její tělo mi prozradí, jak moc po mě touží.
"No tak" pokárám jí tiše. "Musíš mi říct, jestli se ti to líbí."
Prstem jemně kroužím po mokrém, citlivém hrbolku a s úžasem
sleduju, jak křečovitě zatíná své něžné prsty do prostěradla
pod námi.
"Jess!!!" zazmítá se pode mnou v rozkoši a já vím, že jsem to
dokázala. Líbilo se jí to. Chtěla mě. Musela mě chtít už tenkrát,
ale já jsem byla hloupá a zbabělá zároveň. To už se nikdy nestane.

"Lásko" skloním se k ní a políbím ji tak, že prostě musí vědět,
jak moc ji miluju. Ještě se chvěje, když ji vezmu do náruče.
"Miluju tě" řeknu prostě, protože mě najednou nic jiného nenapadá.
"Já tebe" přitiskne mě k sobě.
"Ještě jsme neskončily, že ne?" zeptám se rozpačitě.
"Ne?"
Miluju ten její tichý, smyslný smích.
"Doufám, že ne" zašeptám jí odvážně do ucha. "Už jsem ti přece
řekla, že s tebou chci... všechno."

Moc dobře ví, co tím myslím. Dvě paže mě uchopí a opatrně položí
pod sebe.
"Opravdu to chceš?" zeptá se ještě.
"Ano. Chci to. Chci to s tebou" řeknu a sama se divím, jak jistě to
zní. Nebyl tu nikdo jiný a ona tenkrát pochopila, že ještě nejsem
připravená. Teď připravená jsem. Chci, aby to byla ona, kdo to udělá
poprvé.