Ty jsi ten důvod

9

Přemýšlím o tom celou cestu domů a nemůžu tu myšlenku vyhnat
z hlavy. Jestli ji tam zastřelí, budu za to moct já. Měla jsem
prostě držet hubu. Pomohla mi. Měla jsem poděkovat a nechat to být.
Jenže to já ne. Cokoli, co kdy udělala, jsem považovala za provokaci.
A ona provokovat opravdu uměla. Už na základce mě tím doháněla
k nepříčetnosti a na střední se to příliš nezměnilo. Vždycky byla
rebel. Vždycky v každém průšvihu. Ale také vždycky proti jakékoli
nespravedlnosti. Tam, kde jsme my ostatní mlčeli, se ona ozvala.
Pamatuju si, když jsem v sedmé třídě našla na lavici krabičku
od sirek. Byla v ní obrovská, zelená housenka. Tenkrát jsem myslela,
že dostanu infarkt. "Nech ji!" slyším jako by to bylo včera. "Vždyť
je nádherná." Vzala to odporné stvoření a vynesla ho před školu
na trávník. Jenomže tím pádem přišla pozdě na hodinu. Nepřiznala
důvod a po škole strávila další hodiny. Doma pak samozřejmě výprask.
"Myslela jsem, že se ti bude líbit" omluvila se mi o několik dní
později.
Nevím proč, ale vždycky chtěla být blízko mě. Na základce,
na střední, prostě snad odjakživa. Až teď na vysoké jako by
pochopila, že se prostě do mého života nehodí. Nebylo to tak, že by
se mi vyhýbala, ale zkrátka se držela dál.
Držela se dál a přesto věděla, že odcházím domů s klukem, který
za to nestojí, napadlo mě.
Zasunu klíč do zámku a ještě se otočím. V dlouhé řadě zaparkovaných
aut je volné místo. Tam ještě před týdnem stálo její auto. Malý,
červený Volkswagen Brouk.
Jenže on tam nestál jen před týdnem. Stál tam vždycky, když jsem se
vracela domů takhle pozdě.

"Jessico!" Co mi sakra chce Brettner? Profesor sociologie mě vezme
kolem ramen a odvede mě pár kroků stranou od ostatních. "Vaše
dnešní přednáška byla přeložena do velkého sálu." "Proč?" zírám
na něj jako kdyby spadl z jiné planety. "Protože bychom se jinam
všichni nevešli."

"To je ode mne pro dnešek všechno" končím výklad za hrobového ticha.
Nikdo se nezvedá a úlevně neodchází s pocitem, že už to má konečně
za sebou. Všichni mlčky sedí a dívají se na teď už ztmavlé plátno.
Ještě před chvílí totiž viděli reálné fotografie z válkou zmítaného
Súdánu.
Hladové nebo zraněné děti, přeplněné nemocnice, zničená města a
marný boj o přežití jednotlivců v jedné z největších zemí Afriky.
V zemi, kde by bída a zmar byly každodenní realitou i kdyby se tam
nestřílelo. V zemi, kde teď jsou jejich přátelé. V zemi, kde je teď
i Alice.