Ty jsi ten důvod

19

Déšť se konečně proměnil v něžné, bílé vločky a zasypal ulice.
Zítra budou Vánoce. Miluju tohle období. Miluju blikající výlohy
i tu sváteční atmosféru. Dnes večer zabalím pár skromných dárků
pro své nejbližší. Jsou to jen drobnosti, ale každou z nich jsem
vybrala s láskou. Rodiče mi už od mala vštěpovali, že Vánoce nejsou
o penězích. Jsou o lásce, blízkosti a radosti ze setkání.
Letos si to uvědomuju mnohem víc než před tím. A letos zabalím
o jeden malý dárek víc. Jemný, stříbrný řetízek se čtyřlístkem
pro štěstí. Počká tu na tebe, Alice. Stejně, jako čekám já.
Každá vzpomínka na tebe mě donutí k úsměvu. Kdybys tušila jak často
na tebe myslím, věděla bys, že nemusíš žárlit. Ale já vlastně
nechci, abys to věděla. Nechci to, protože se mi líbí, že žárlíš.
Líbí se mi, že máš strach, že mě ztratíš. Líbí se mi to, protože
dokud to vím, vím taky, že mě miluješ. Já miluju tebe. Ještě jsem
ti to neřekla, ale je to tak. A neřekla jsem ti to proto, že až ta
dvě slova vyslovím, chci si být jistá. A taky se prostě stydím.

Celá rodina u večeře. To už se snad opravdu stává jen na Štědrý den.
Děti se rozlétly a opustily hnízdo. I mí dva bratři se snaží starat
o sebe sami a nezatěžovat rodinný rozpočet. Důležité pro nás je, že
ať se stane cokoli, máme se kam vrátit. Máma s tátou nám nikdy
nebránili v odchodu. Každého z nás, ale ujistili, že tu pro nás
jsou pořád a že se to nikdy nezmění.

"Objednám ti taxi" strká mi otec do ruky bankovku, protože ví, že
tenhle luxus si dovolit nemůžu. "Ale tati, můžu jet autobusem"
oponuju i když vím, že je to zbytečné. "Ne, miláčku. Chci mít
jistotu, že se dostaneš v pořádku domů" políbí mě na čelo. "Máme
tě rádi" obejme mě ještě. "Já vás taky, tati."

"Díky" podám taxikáři peníze, když zastaví před domem, kde bydlím.
Vlastně se mi ani moc nechce do opuštěného bytu, ale je to místo,
kde o ní můžu aspoň nerušeně snít. O neposedném pramínku vlasů,
který jí neustále padá do tváře, o hebkých rtech, které si tak
vášnivě braly ty mé. Lásko, můj domov je už navždycky spjatý
s tebou, protože tady se to tehdy stalo. Tady jsi mě políbila a
tady jsem poprvé políbila já tebe.
Z kapsy vylovím svazek klíčů a hledám ten, který mi otevře dveře
k fantazii.
"Ahoj, princezno." Tak tohle ne. Mé sny patří až za dveře. Patří
tam, kam můžu jenom já a ona. Vím, že se nemusím otáčet, protože
ona tu není, ale přesto to udělám...
"Konečně!" šeptá mi to, co si já jenom stydlivě myslím. Vážně je
tady! Objímá mě a já pochopím, že tohle není sen.