Ty jsi ten důvod

70

Hned druhý den stojí před školou.
"Kluci končí až za hodinu" řeknu jí s pohledem upřeným na hodinky.
"Já vím" usměje se. "Čekám na Nikol."
"Aha. Tak promiň" sklopím hlavu a rychle vykročím k náměstí.
Buclatá kavárnice mě mile pozdraví a postaví přede mne mou
oblíbenou kávu.

Ještě nikdy mě nenapadlo, že by mohla někoho mít. Vlastně jsem ani
nepomyslela na to, že by tu mohl být někdo jiný. Nikol? Ta milá,
příjemná, hezká holka? Ta, která se ke mně občas přidá a zajde se
mnou na každodenní, odpolední kafe? Proč právě ona?
A proč vlastně ne? Je vážně hezká. Když to vím já, určitě to ví
i Alice.
Zkouším si představit ty dvě spolu, ale bez úspěchu. Nevím proč,
ale prostě to nejde. Možná je to tím, že tak nějak nemůžu uvěřit,
že se Nikol líbí ženy. To je vlastně jedno, pomyslím si hořce, když
si vzpomenu na Brendu. Té se přece taky nelíbily.

Leknu se, když vedle mě dopadne velká, sportovní taška.
"Ahoj, princezno" usedne zelenooká dívka ke stejnému stolu.
Už dlouho mi tak neřekla. Vlastně už nikdy od té doby, co jsme se
rozešly. Překvapí mě, jak silně to na mě zapůsobí.
"Jasmínový čaj" objedná si.

Sleduju, jak vezme sáček s cukrem a nasype ho do horké tekutiny.
Ten druhý jí vyklouzne z prstů a spadne na stůl.
"Dovolíš?" natáhnu se k ní a bez toho, že bych čekala na souhlas,
to dokončím za ni.
"Díky" usměje se, když položím lžičku zpět na šálek.
"To nic."

"Bratr Nikol nastoupil k nám do přijímače" prolomí ticho za několik
málo minut.
"Chybí mu pár věcí, ale ještě nesmí opustit kasárna. Tak jsem
slíbila, že to zařídím."
"Jo. To jsi hodná" zamumlám a tvářím se, že veškerou pozornost
věnuju vzorně vyžehlené látce na stole.
"Takže žárlíš zbytečně."
Šokovaně zvednu oči od vyšívaného ubrusu a podívám se na ni.
Usmívá se. Neposedný pramen vlasů už jí zase spadl do tváře a
já se přistihnu při tom, že úplně ze všeho nejvíc, ho chci vzít a
zasunout jí ho za ucho. Přesně tak, jak jsem to dělala tenkrát.
"Nežárlím" zalžu tiše.
"To je dobře. Protože není proč" napije se ze šálku.
"Kennymu se po tobě stýská. Včera tě hledal při večerní procházce."
Můj zrak se znovu vrátil k pečlivě vyšitému vzoru.
"Má tě rád" dodá ještě.
"Kenny je trdlo. Má rád každého" usměju se při vzpomínce
na obrovskou hlavu ve svém klíně.
"Takhle ne. Vyzvedneme tě v šest" vstane a zvedne tašku. "Tak večer."