Ty jsi ten důvod

76

Už tenkrát jsem nechápala, kde se bere to kouzlo neuvěřitelné
přitažlivosti, které má. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že se to
nezměnilo. Právě teď si vůbec nedokážu představit, že by mě pustila
z objetí, i když rozhodně nejsme na nejvhodnějším místě. Ještě
pořád stojíme na ulici, před vchodem domu, kde bydlím. Ona si to,
na rozdíl ode mne, uvědomuje až příliš dobře. To já jsem zase
ztratila hlavu. To já jsem zapomněla na svět kolem nás. Jak to, že
ona ne?!

"Dneska ne" zapřu ruce do jejích ramen a donutím ji tím o krok
ustoupit.
Překvapeně se na mě podívá. "Promiň."
"Ne. Ty promiň" snažím se uklidnit zběsilý tlukot srdce.
"Alice, já..."
"Už se přece nebojíš?" zeptá se nejistě.
"Ne. Nebojím, ale..."
"To nic. Půjdu" pohladí mě něžně po tváři. Z tónu jejího hlasu
slyším zklamání.
"Počkej" vezmu její ruku do své. "Uvidím tě zítra?"
"A chceš?"
"Ano. I zítra s tebou chci jít na rande" přiložím si tu horkou dlaň
k tváři a jemně se o ni otřu.
"A potom?"
"Co potom?"
"Zase mě pošleš pryč?"
Vůbec netuším, co mám odpovědět. Ani nevím, proč ji odmítám. Chci
ji. Chci cítit její doteky, chci se s ní milovat ale... Najednou si
nejsem jistá, že chceme totéž. Chci ji už napořád. Chci s ní být
každou volnou vteřinu. Chci ji celou. Chci, aby byla jenom moje.
Co chce ona, kromě téhle noci?

"Tak...dobrou noc" skloní se ještě, aby mě políbila.
"Alice, počkej" zmůžu se na chabý odpor.
......?
"Já nechci jen sex" sklopím stydlivě oči. "Chci všechno. Chci být
někdo, ke komu se budeš vracet. Už navždycky. Miluju tě. Řekni mi,
prosím, hned jestli toho chci moc."
Její rty se opatrně dotknou těch mých. "Už je vážně pozdě, kočičko.
Měla bys jít spát."

Dívám se, jak mizí ve tmě a nedokážu popsat, co cítím. Překvapení,
strach, šok nebo všechno najednou? Byla jsem moc upřímná? Bylo to
na ni moc rychlé?
Každopádně mi neodpověděla a já vůbec netuším proč.