[With you...] *STEREK*

[Chapter 7]

Začínal jsem z toho zchátralého baráku být hektický a flustrovaný. Možná, že mě ale spíš flustroval on. Dva dny jsem prospal a dva další sedím v té posteli opřený o zeď a pozoruji jak sedí naproti mně na zemi asi tak deset kroků ode mne. Snažím se potlačit svůj strach a zatím to funguje, žádný záchvat od toho minulého nebyl. Temné myšlenky mě neustále navádějí k úvahám co bude dál. Mám vztek a občas sám sebe přistihnu při silném třesu. Všechny různé věci mi probíhají hlavou zatím co sedím zády ke stěně. Jen sedím. Čekám. Tmavé stěny a ticho. Hlídá mě jak psa. Přitom sám je ...co vlastně je?

Pohlédnu na něho a jako už po několikáté se střetnem pohledy. Tentokrát však neucukávám, ale dlouze se mu dívám do očí. Asi na to není zvyklý nebo co, protože se mu koutky ust hýbají a je na něm znát nervozita.

,,Copak? Nejsi zvyklý, že se ti někdo dívá do očí? Mají z tebe všichni strach že? I já ho musím mít?!" zvyšuji hlas.

Propálí mě pohledem říkajíc: Mám tě plné zuby sotva co jsi promluvil.

Odfrknu si a trochu se zajíknu.

,,Je tady něco k smíchu?!"

Ignoruju ho a mé rty se hýbají sami aniž bych se dokázal zastavit.

,,Co jsi?" vyhrknu polohlasně.

Přivře oči a na čele se mu udělá taková malá vráska. Je to roztomilé.

,,Bojíš se?" slabě se usměje a olízne si rty. Polknu.

,,Nedpověděl si mi. Přišel jsem si pro odpověď Dereku."

,,Tak pán si přišel pro odpověď a místo toho mě zahlédl v přeměně."

,,Přeměně?" nakloním se z postele. ,,Jsi zrůda."

,,Promiň, že nestojím na čtyřech a neštěkám!" zavrčí. Chvíli jsem ticho, ale pak to nevydržím a musím se tomu zasmát i on má mírný ůsměv na rtech, i když se ho snaží zakrýt.

,,Tak ty máš smysl pro humor? Je pod tou fraškou lepší člověk, než za jakého se vydáváš, aby jsi od sebe všechny odehnal?"

Trochu se zavrtí a já vím, že jsem se trefil. Takže je to je fraška.

,,Něco tě zlomilo a tak si se uzavřel sám do sebe. A jsi sám..."

,,Dost už!" zařve vztekle a dojde až ke mně. Opřu se zpět o zeď a čekám ránu. Čekám, že mi něco udělá. Ta však nepřichází. Otevřu oči a podívám se na jeho sevřené pěsti. Po pravé mu stéká krev a dopadá na zem. Je to šokující.