[With you...] *STEREK*

[Chapter 13]

O týden později.

Sedíme na zemi a opakuju teď už známou větu. ,,Alfa, beta, omega. Alfa, beta, omega." oči mám zavřené, protože Derekova průzračnost a jeho přítomnost mě není zrovna dvakrát příjemná. Nejenže se mnou moc nemluví, ale rozptyluje mě. Nemůžu se soustředit. A začíná mě tenhe výcvik rozčilovat. Nedělám nic jiného než že se snažím opakovat tuhle matru. Derek mě dusí. Občas cítím proudící energii z triskelionu, ale nemyslím, že by mi to dostatečně pomáhalo a ještě ke všemu mé noční vycházky. Celý týden mám noční můry, no ale zas úplně noční můry to nejsou a to mě děsí. Jsem náměsíčný a budím se uprostřed lesa. Derekovy jsem o tom neřekl. Třeba to ani nesouvisí s tím co jsem zač. Třeba. A hlavně tím nejhorším je ta vize o tom, že se brzo něco stane. Není to jako sen. Spíš části obrázků, které se zjevují i během dne. Nevím co ukazují, protože jsou hrozně vzdálené a rozmazané. Povzdychnu si.

,,Proč jsi přestal?" optá se Derek jízlivě.

,,Pro dnešek končím." odpovím suše.

,,Co si to řekl?"

,,Slyšel jsi dobře, pro dnešek končím."

Vstávám ze země, ale on mě ihned strhává zpět.

,,Au. Zatraceně Dereku. Dej mi pokoj!" zařvu naštvaně.

,,Dělám co můžu, tohle opakuju celý týden, a nemám potuchy co to vlastně sakra dělám. Měl jsem odejít, když si mi to nabízel."

,,Dobře tak jdi. Ale nezapomeň, že já byl ten jediný, který ti byl schopen kdy pomoct. Ostatní po tobě půjdou a zabijí tě." postaví se a čelí mi v tváří v tvář.

,,Fajn. Odjíždím."

,,Dobře. Vypadni Stilesi!"

Naposled pohlédnu do jeho překrásných očí a na jeho rty. Otáčím se s každým krokem si uvědomuji co jsem udělal. Cítím vinu. Bodá mě do zad jako ostrý nůž. Zabíjí mě. Znám ho chvilku, proč se tak chovám? Nevím, je to k neuvěření. Část mého já a já nevím jak moc velká je to část ho touží znát. Znát každé jeho tajemství a políbit ho. Mám na sebe takový vztek. Proč cítím chuť a touhu ho políbit. Vždyť jsem to nikdy nedělal. Nikdy jsem nikoho nepolíbil tak proč to tak moc, moc chci. Proboha tohle je zvrhlé. Jsem jiný...jsem na kluky? Je to vůbec v pořádku? Jak mám vědět co v pořádku je a co ne. Zatraceně. Otevřu kapotu jeepu a vzteky do něj praštím.  ,,Sakra." křiknu a po tváři mi stéká jedna slza.

Ruce se ihned zbarví do červena a  nekontrolovaně se chvějí. A pak jsem se stal na chvíli pouhým divákem. Mé já se vzdalovalo a místo mě tu byl zlý Stiles. Bylo strašné sledovat, že to nemůžu kontrolovat a že ovládá mé tělo někdo...vlastně někdo cizí. Hostitel. Převzal si mé já. Z rukou mi vyšlehla elektřina. Zářila a svítila, byla přímo do mých očí.

Mé uzavřené já šokovaně přihlíželo.

Zaslechl sem kroky. Ne. Tohle ne. Derek je tu. A já nevím jestli mu neublížím. ,,Stilesi?" zaslechnu podvědomě jeho hlas. Hostitel mi odporuje a neposlouchá mému rozkazu aby přestal. Opět jsem se ocitl jako by v izolaci. A to jsem věřil, že se tam už nevrátím, ale historie se opakuje. Nemůžu Derekovi odpovědět, mohu jen přihlížet. Otáčím se a elektřinu zamířím přímo proti němu. Ne. Zatraceně. Přestaň. Snažím se dostat ven, být to zase já. Jenže to nejde.

,,Stilesi? Co to děláš?"

Já nedělám nic. 

,,No tak, tohle nejsi ty. Tohle není tvé já. Ovládni to. Na tohle si se připravoval celou tu dobu. Nebylo to k ničemu. Musíš mi věřit. Poslouchej mě. Naslouchej mému hlasu."

Natahuji ruce od sebe ještě víc. Myslím, že tomuto Stilesovi nezáleží na tom komu ublíží.

A  v jediné vteřině sleduju jak se Derekovy oči rozsvítí a on zařve. Izolace mizí a já se vracím zpět. Padám na zem. On měl zase pravdu. Jsem příliš slabý. Byl jsem připravený na lidský život ne na nadpřirozeno.

...

Probouzím se. A slyším jak Derek žasne. Vidím svět najednou jinak.

13 kapitola/část :* :3 názory prosím :) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.