[With you...] *STEREK*

[Chapter 15] : From the perspective of Derek Hale.

V noci odpočívám, protože ze souboje s grounderem jsem se unavil a docela dost zranil. Nabírám sílu. K ránu už otevírám oči a vidím Stilese jak přemýšlí. Dívá se z okna a právě vychází slunce. To jediné na Beacon Hills zbylo. Tahle jediná krása...no a Stiles.

,,Líbí se ti to?" zašeptám rozespale. Přikývne na souhlas.

,,Myslel jsem, že je tu jen temno, ale tohle je krása." řekne naprosto ohromený.

Najednou nevím co mě popadne...,,Jo, znám jedno místo kousek odtud, bude se ti tam líbit."

Roztáhne rty do úsměvu a jeho reakce mě vyvede z míry. ,,To má být pozvání na rande?"

Už z toho není cesty zpět. ,,Chtěl bys?" pokrčím rameny.

Jako souhlas se nakloní ke mně a políbí mě na rty. Vzdychnu. Krásné probuzení po ránu.

,,Beru to jako odpověď." odhalím zuby, až tak moc mě donutí roztáhnout rty do úsměvu, jsem spokojený.

,,Ale až tohle všechno skončí, vypadáš totiž děsně." dodám a on se na chvíli komicky zamračí.

,,To jsi hodnej."

Starostlivě se náhle zamračím.

,,Vadí mi, že kvůli tomu nehodláš teď spát. Máš kruhy pod očima a jsi zničený Stilesi." zaúpím. Vidět ho takhle je moc...bezmocný.

Raději přechází na jiné téma. Štve mě to.

,,Takže tvá smečka?"

Odkašlu si a začínám mu vyprávět o mé smečce.

...

Stiles se snaží přijmout všechny nové informace. Když vidím jak se mračí a po chvíli zase usmívá vyvolává to ve mně slabý smích. Líbí se mi sledovat jeho reakce.
Je krásný ať se tváří  jakkoliv, jen né zničeně. Tuhle zničenou jeho část jedinou ze všeho nesnáším. To jediné co se mi pak chce udělat je obejmout ho a nepustit. Ukázat mu jen to nejhezčí...jenže tenhle svět má své strašáky pečlivě zamčené ve skříni...a oni stejně jednou vylezou a zničí to nejlepší. Tak to prostě na světě chodí. Nemůžu mu říct, že všechno bude dobrý, protože nebude a taky proto že mu nechci lhát.

Napnu uši a zaslechnu motor aut. Jsou tu. Pozoruju Stilese celou dobu a je nervozní víc jak kdokoliv jiný. Zakroutím hlavou.

Vystupují z aut a mě udělá radost, že je zase všechny vidím a pohromadě. Bez zranění.

Scott se usměje a já mu to oplatím. Očima mě prosí ať ho obeznámím se situací.
Přicházím k nim a vyzvu Stilese ať jde ke mně. Všechny je Stilesovi představuju. Myslím, že se zapamatováním jmen bude mít pro začátek problém.

Kdo ví proč Malia zašeptá Stilesovo jméno a koukne mu přímo do očí. Naskočí mi husí kůže a sám sebe se ptám o co jde. Oba mají v očích slzy a ve mně se všechno vaří...nikdo nic neříká a to mě flustruje.