[With you...] *STEREK*

[Chapter 8] : From the perspective of Derek Hale.

Zbytek dne si čtu knížku...ale ne jen tak ledajakou, listuju si bestiářem. Bestiář je knížka o všech nadpřirozených bytostech...jenže jak jsem před několika měsíci se svojí smečkou zjistil tak úplně všichni tam nejsou...jsou i nový druhy nadpřirozených. Někdy mnohem děsivějších než jsou popsáni v bestiáři. Projede mnou chlad a já se zavrtím. Jsem vlastně rád, za to co jsem. Být vlkodlakem ještě není tak špatné.

Stiles leží a pomalu usíná. Nemůžu od něho odtrhnout oči. Po pár nekonečných minutách dokážu konečně uhnout očima zpátky do knížky, ale už se nemůžu soustředit.

Opět se tam můj pohled zatoulá. Něco se mi nezdá. Knížku pokládám na zem a kráčím k němu. Ztěžka oddechuje a klepe se. Jeho tělo celé hoří. Skoro jako oheň. Na malou chvíli si pomyslím Je vůbec člověk?  A pak tu šílenou myšlenku potlačuji a házím ji za hlavu. Několikrát opakuju jeho jméno a přeju se aby se vzbudil. Jeho ruku držím ve své. Otevírá oči a já úlevou vydechnu. Pevně tiskne moji ruku, doslova mi ji drtí, ale beru to bez povšimnutí. Pomáhám mu se posadit. Komunikuje a to je důležité. Vypráví mi o svém vzteku...nevím co odpovědět. To všechno co říká mi až moc dobře připomíná jeden z případů...grounder.

Stiles mě žádá abych mu řekl pravdu a tak mu vyprávím ten starý pro mě známý a nezapomenutelný příběh.

Chováním mi připomíná groundera. Ducha posedlého temnotou. Živící se strachem...není divu, že si vybral Stilese. Je slabý...

Když konečně skončím s vyprávěním mám strach jak na to zareaguje...být na jeho místě a slyšet tohle od někoho, dokonce od vlkodlaka myslím, že bych chtěl utéct...ale on jen zavře oči a padá k zemi. Chytám ho a stahuju si ho do náruče. Projede mnou příjemné teplo, starost, strach a to další snad ani není možné...láska...

...

Uložil jsem ho do postele. Ležím vedle něho a v tichosti ho pozoruju...skoro ani nedýchám. Nechci ho vzbudit chci se jen dívat. Je dokonalý. Krásný a co víc dokazuje mi, že nemůžu zůstat před ním uzavřený. Děsí mě to a hlavně trápí. Nejde nepřemýšlet nadtím Proč? 

Po dvou hodinách otevírá oči. Od rtů až k očím si ho prohlížím. Skousnu si ret. Ruka mě svrbí a já toužím ji natáhnout k němu a vzít ho za ruku...mít důvod se přisunout blíž, ale nic mě nenapadá. V hlavě mám zející prázdnotu.

Vyděšeně se zamračí a posadí se. Sklopí oči k zemi a já mám chuť vzít ho za bradu a donutit ho se na mě podívat. Nebát se. Ale nejsem tak naivní abych věděl co můžu a nemůžu. Musí mít spoustu otázek.

,,Stilesi?"

,,Jestli jsem jako ona..." polkne.

,,Stilesi já...neublížím ti. Nezachraňoval jsem tě proto abych tě zabil. Jasný? Jednou jsem tak řekl a taky to tak zůstane." tentokrát mi pohlédne do očí.

Zeptá se mě na moji kontrolu. A tak mu říkám o kotvě. Snažím se mu vysvětlit co všechno to obnáší.

,,Kde jsi celou tu dobu byl?" zeptám se vyrovnaně a nejde nepřehlédnout jak přemýšlí jestli mi má něco říkat. Zamrzí mě to.

,,Potom co mi zavraždili rodinu v 5 letech jsem skončil v děcáku." zajíkne se. Musí být těžké o tom mluvit. Všechno ve mně se sevře. ,,Pustili mě teprve před pár dny. Něco mě vedlo zpět do Beacon Hill, přál jsem si spravedlnost pro rodinu. Ale pak jsem hned tu první noc zahlédl pod stromy tebe...a pak i tu druhou, nedalo mi to a pátral jsem...no, a pak jsem tě našel...hned tu noc skončil barák v plamenech a já si myslel...myslel jsem si, že jsi to byl ty." ...po tváři mu stéká slza a mě pohání neuhasitelná touha mu ji setřít. V duchu se musím praštit za moje myšlenky.

Důležité je že se mnou mluví...a pak mě něco ve mně přinutí mu povědět i něco mého. Předat mu to. Nevím co to byl za instinkt, ale byl špatný. Taky jsem toho litoval. Obzvlášť když dodal, že jsme vlastně stejní.

Můj vztek se vrací a s ním všechno mé špatné.

,,Pokud chceš, pomůžu ti, s tím co jsi, ale pokud chceš odejít, nenutím tě zůstat a ani tě nebudu hledat abych tě zabil. Ale věř, že nebudeš v bezpečí až se o tobě určitý nadpřirození lidé dozví." řeknu uraženě.

,,Jeep je za barákem, opravil jsem ho. A jen tak mimochodem, já nevěřím nikomu." dodám a mizím ze dveří pryč. Nesmyslně s nimi třísknu...teď hlavně potřebuju vypadnout pryč a utřídit si myšlenky.

Kapitola 8 :333 8.700 Čtení <3 . VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.