[With you...] *STEREK*

[Chapter 6] : From the perspective of Derek Hale.

Otevírá oči až po dvou dnech. Potřeboval si odpočinout a já na něj za celou dobu nepřestal dohlížet (až na jednu chvíli kdy jsem přivezl jeho auto a opravil ho. Bože ten jeep je hroznej křáp) , představa že by mohl třeba přestat dýchat mě děsila. Začíná sípat a přijde mi jako by propadal panice. Bojí se mě. Cítím to. Podívám se mu do očí a on na malou chvíli přestává dýchat úplně. Začnu na něho křičet a on se zase nadechuje. Jeho hlas je hlubší a líbí se mi. Vlastně mě tak trochu uklidňuje. Napětí které jsem měl celé dva dny v ramenou se konečně uvolňuje. ,,Lež! Musíš zůstat stabilizovaný!" zavrčím. A stoupám si před něho aby neměl šanci vstát. Jeho slova mě opět raní jako když řekl že jsem vrah. V tom, že můj druh je to mu nevyvracím, ale já nejsem jako oni. Nejsem jako ti jiní. Nezná mě ale odsuzuje mě. Když řekne že to my zabili jeho rodinu, dochází mi že to všechno říká kvůli nim...je mi ho líto, ale nevím co mu na to říct. Pociťuji zlost. ,,To, že jsem jeden z těch, které si viděl, neznamená, že jsem to byl já."

zašeptám hrubě a vyčerpaně odcházím pryč. Nechci tohle dál poslouchat. Já mu zachránil život, měl by mi poděkovat. A jako na zavolanou se hned ozívá už mnohem klidněji přesto bez důvěry. ,,Ty jsi mě ošetřil?! Co to má znamenat."

Zastavím se. ,,To znamená, že jsem ti zachránil život a měl bys mi být vděčný." odcházím pryč a ponechávám ho samotného. Může klidně utéct, vlastně je mi to jedno. Ale ten kluk je příliš zraněný a pochybuju, že by sám dokázal teď vůbec vstát.

...

Další dva dny na něho dohlížím. Nepamatuju si kdy naposled jsem něco takového kdy dělal. Je to...příjemné se o někoho starat a i přesto, že mám radši samotu je pěkný být v něčí přítomnosti, i když mě nesnáší stejně jako já jeho. Ironické. Myšlenky mě navádějí abych něco udělal, donutil ho mluvit nebo co já vím, ale nezáleží mi na něm. Občas si ho prohlížím zrovna když se nedívá. Jeho postava je hubená, ale tak akorát. Je pěkný, ale slabý. Pousměju se jen tak pro sebe. Kdyby strávil čas se mnou rozhodně bych ho donutil na sobě pracovat. Byla by to sranda.

Střetneme se pohledy. Tentokrát však neucuká a já se zavrtím, on ví co na mě platí.

,,Copak? Nejsi zvyklý, že se ti někdo dívá do očí?" nadhodí ledabyle. Tak to uhádl. Zvyšuje na mě hlas, ale já se snažím klidně dýchat. Propálím ho pohledem a on se zajíkne. ,,Je tady něco k smíchu?!" ptám se. Ignoruje mě, ale vím že má něco na srdci. ,,Co jsi?" vyhrkne.

Přivřu oči a mám chuť se usmát. ,,Bojíš se?"

,,Neodpověděl si mi. Přišel jsem si pro odpověď Dereku."

To už se musím zasmát. Tak on si přišel pro odpověď no paráda.

Prohodíme další slova, zarazím se však až u zrůdy. ,,Jsi zrůda!" řekne pevným hlasem a já se na něho ani nepodívám. Pokrčím rameny. Ať si myslí co chce.

Zatím jsem byl v klidu, ale až když začne mluvit o mě mám toho tak akorát dost. ,,Něco tě zlomilo a tak si se uzavřel sám do sebe. A jsi sám..." ty slova zabolí a já si vzpomenu na Paigge. ,,Dost už!" okřiknu ho.

Dojdu kroky k němu a on se lekne. Opře se o zeď a vidím že má strach, upřímně v té vteřině jsem si myslel i já že podlehnu zlosti, místo toho jsem jen zaryl drápy do mé ruky a nechal téct krev, která dopadala až na zem. Přineslo mi to úlevu. Takhle mě nikdo nikdy nerozčílil.

Začíná si stěžovat, ale já ho usvědčuju v tom, že stále není zahojený na to aby mohl odjet.

...

O dvě hodiny později poslouchám jeho srdce a pocity které cítí nelze opomenout. Je to hrozné. ,,Můžeš mi říct, proč si myslíš, že tě zabiju? Stále i potom co jsem ti zachránl život?" docela se bavím.

,,Nic jsem neřekl."

,,Ani nemusíš. Cítím to z tebe. Tvůj strach je cítit po celém baráku Stilesi." řeknu monotoně.

Přivře oči a pootevře ústa.

,,Můj strach je co?"

,,Cítit." zaúpím.

,,Ehm...jsi si jistý, že nejsi pes?" nadhodí a jeho smysl pro humor mě ubíjí. Zatínám pěsti.

,,Ty si asi vážně přeješ umřít." nadhodím s úsměvem.

Později už ví, že jsem vlkodlak. Vyprávím mu o všem podstatným, pokud tak dlouho nevěděl o vraždě svých rodičů nic, zaslouží si odpověďi. Během mého vyprávění ani nemrkne, místy ani nedýchá a nepřerušuje mě.
Čekal bych u něho ještě větší strach, ale každopádně ho nedává znát.

Obdivuju ho. Jeho statečnost.

Kapitola 6 :333 Jak se vám to z Derekova pohledu líbí? Nemám od vás už skoro vůbec žádné komentáře :/ . VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.