[Chapter 54]

1.1K 96 19
                                    


Věnováno všem. :)


A pak se to všechno vysvětluje. Před námi se objeví vlk a dívá se mi přímo do očí. Mně. Jsou modré a tak pronikavé. Byl bych blázen kdybych nepoznal, že ty oči patří Derekovi. 

Promění se a stojí před námi úplně nahý

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Promění se a stojí před námi úplně nahý. 

Po zranění na boku není ani stopy

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Po zranění na boku není ani stopy. Je to vůbec možné? ...,,Ty máš být mrtvý!!!" zařve vztekle Calaverová. Derek se slabě usměje. ,,Neumíral jsem, jen jsem se vyvíjel. Něco co ty nikdy neuděláš." odpoví jako by nic.

 Soudě jejího výrazu nedokáže přiznat porážku

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

 Soudě jejího výrazu nedokáže přiznat porážku. Pohledné na zem a její oči zavadí o pistoli, která leží kousek od ní. Než stihnu udělat jediný krok je u mě a drží mi zbraň u hlavy. Naprosté ticho. ,,Tohle máš po své matce Dereku...bože jak já Talii nesnášela." vyplivne hořce. ,,Nedovedeš si představit můj překvapivý výraz když jsem zjistila, že chcípla." zasměje se opět hystericky. ,,Takhle o ní mluvit nebudeš!" zavrčí Derek a něco v jeho očích se zlomí. Jeho vztek i s mým Derekem je zpátky. ,,Teď mě dobře poslouchejte." hlaveň pistole mi přitlačí k hlavě a já zaúpím. ,,Nikdo mi nebude bránit v cestě. Nikdo z vás neudělá ani krok. A já mu možná neublížím, ještě se rozhodnu." řekne ledově. Stisknu víčka k sobě. Znovu s dírou v hlavě skončit nechci. Třesu se a začínám slzet. Derek se napne. ,,Fajn." řekne to tak obyčejně až bych věřil, že je mu jedno co se mnou bude. Calaverova mě tlačí z lesa ven a s ní i pár lovců kteří nezemřeli, ale vyvázli jen tak. 

Pohlcuje mě nepříjemné horko. Postupně ztrácím smečku z dohledu. Přicházíme k autu. Pocítím lehký třes a dopadám na zem. Když se podívám před sebe Calaverová i lovci s někým bojují. Odtahnu se z dosahu pryč a zachytávám tak, tak pistoli, která málem dopadla na zem. Zamířím ji před sebe a vlastně ani netuším na koho ji použít. Kdo jsou ti co mi právě zachránili život ? Mlžím před očima. Hlava se mi motá a já už ani nevím co je skutečné a co je jen výplod mé fantazie.

Řítím se k zemi a zavírám oči. Když se probouzím někdo mě svírá v pevném stisku. Ten pocit znám. Jeho stisk znám. Obrátím se abych mu pohlédl do obličeje. Je oblečený ve vínovém tričku a černých džínech. Lehce mi pohrává úsměv na tváři. ,,Ty žiješ." vyhrknu...a uvědomím si, že je to nejpitomější věc co jsem zrovna mohl říct. ,,To ty taky." dodá s polovičním úsměvem. Rozhlednu se okolo sebe. Sedíme v naši dodávce a jsme tu sami. ,,Ostatní nám chtěli nechat soukromí." odpoví jako by mi četl myšlenky. ,,Kdo to byl?? Ti co nám pomohli." zeptám se na otázku, která mi vrtá hlavou. ,,Mí přátelé. Požádal jsem je o pomoc ještě než jsme přijeli do Mexika. Nikdy nevíš co se stane." ušklíbne se. Z očí mi v tu chvíli vyhrknou zničeho nic slzy. ,,Co se děje?" zeptá se vyděšeně a přitahuje si mě blíž. ,,Měl jsem strach. Umřel si...umřel si mi přímo v náručí. Já to viděl." zaskučím a začínam nekontrolovatelně brečet. ,,Stilesi...." to jediné ze sebe dokáže dostat. ,,Potřebuju tě." šeptnu. ,,A já tebe, ale jsem tady a už nikam nejdu. Jedeme domů." prohlásí a já se posadím i přes jeho námitky. Projedu prsty jeho černé vlasy a schválně ale něžně ho za ně zatahám. Vzdychne. Obkročmo si na něho sedám. ,,Omlouvám se za všechno." řeknu mezi jednotlivými polibky. ,,Neomlouvej se." 

Odtrháváme se až když potřebuju doušek vzduchu. Oba sípavě vydechujeme. On je vážně tu. A není to sen.

,,Calaverová....??"
,,Je mrtvá. Už nám nemusí dělat starosti." odmlčím se a můj vztek vůči ní ustává. Nechci se ho ptát, protože mi je odpověď jasná. Zabil ji on. Pro naše bezpečí. ,,Za jak dlouho to přejde? Kdy budeme vůbec schopni k sobě někoho pustit?" optám se sladce. Derek se zasměje. ,,Nikdy. Nikdy k nám dvoum nikoho nepustím." odpoví umíněně a já souhlasím. ,,Až tak moc tě miluju." koutky úst se mi zvednou do širokého úsměvu. A on mi úsměv oplatí. Teď máme naději na lepší zítřky. ,,A já tebe." odpoví a já zabořím hlavu do jeho vlčího stisku. Jsem šťastný. 


Zítra už Epilog a ten je na tomhle konci ten nejdůležitějším. Pro mě je třeba epilog víc důležitý jak poslední část :) takže se ještě těšte :* Moc děkuju za vaši podporu, ale o tom víc zítra se rozepíšu :D :3

VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov. 

[With you...] *STEREK*Kde žijí příběhy. Začni objevovat