[With you...] *STEREK*

[Chapter 14] : From the perspective of Derek Hale.

Cítím jak opatrně přikládá svoji ruku na moji hruď, ale já rychlostí blesku reaguju a odstrkuju ho. Tak moc se cítím raněně. Nemyslím teď fyzicky, ale psychicky. Ublížil mi a mě dochází proč odešel. Chtěl mě chránit? Ale proč mi to neřekl. Ochránil bych se sám, a sám učinil své rozhodnutí...tohle co udělal nebylo správné...rozhodl se sám a mě nechal trpět, myslet si, že mě opustil protože jsem mu nebyl dost dobrý. Už nevím co je pravda.

Pro jistotu však toužím po odpovědi. ,,Opustil si mě, protože si se o mě bál. Proč si mi to neřekl? Byla to pro tebe jen hra?"pohlédnu na něho a snažím se udržet co to dá. Za to jemu se kutálí slzy po tváři...jakoby mu to snad bylo líto, ale ten ublížený a zrazený si tu přijdu já. Ne tohle není fér.

,,Dereku, byl jsi v nebezpečí. Vždyť se na sebe podívej! Jsi zraněný, protože jsem tady. Protože kvůli mně zemře každý kdo se semnou sblíží!"

Jeho odpověď nedává smysl. Plácá nesmysly. Tak on si myslí, že každý kolem něho jen umírá. Dřív jsem ten pocit znal...a myslel si to stejný sám o sobě, ale nechci jemu dovolit, aby si něco takového myslel. Tak moc ho potřebuju, ale stále si přijdu naštvaný.

Natáhnu k němu ruku a chytnu ho za tu jeho. Ten pocit mi chyběl.

,,Co to plácáš za nesmysly. Stilesi mně na tobě záleží. A jestli zemřu při tvé ochraně tak budiž, budu vědět, že to alespoň za to stálo! Nemůžeš rozhodovat o tom jak jednou zemřu! Jestli zemřu teď nebo snad za pár let. Jestli budu mít dlouhý život, nebo krátký! Rozumíš?! Má zodpovědnost si ty!..." jsem rozčílený ale touha líbat ho, mnou prostupuje jako žár taktéž.

Palcem mu stírám slzy a svoji dlaň přikládám k jeho teď bledém obličeji. Chytne mé ruce do svých a konečně se zase začínám cítit celý.

,,Zatraceně. Co to se mnou děláš Dereku...nevyznám se sám v sobě natož v tobě." řekne jemně a pousměje se.

,,To ani já." nakloním se k němu a políbím ho. Ten moment překvapení se mi zamlouvá.
Nebylo to však za účelem nějaké touhy. Jen jsem mu potřeboval odebrat bolest. Je to jedna z úžasných vychytávek vlkodlaka...lepší než nic.

Stiles je sice chvíli naštvaný když se dozvídá co jsem udělal, ale pak se opět začíná usmívat. I přesto jak moc mi přijde unavený a zničený.

Pomáhá mi dostat se na nohy a odváží nás ke mně. Líbí se mi když má o mě starost.

Nazvedává mé tričko i přes prosby a tlachání, že se zahojím sám. Ale když si všimnu jeho výrazu, jak na mé tělo nepřestává hledět, beru to zpátky. Tohle se mi zaručeně líbí.
Každý jeho dotek je studený, ale příjemný a mrazivý.

,,Dereku měl by sis odpočinout, jít spát." pronese jakoby to snad měl nacvičený.

,,A ty snad ne?" optám se na oplátku.

,,Pamatuješ o čem mluvil? Grounder? Když spím, jsem zranitelný a otevírám mu prostor k tomu aby se vrátil. Nesmím usnout. Dává to smysl. Navíc řekl, že něco přichází. Dereku někdo sem jde. A my nevíme kdo a za jakým účelem. Potřebujeme nějak zjistit víc."

Úplně jsem zapomněl na slova toho podlého groundera. Někdo přichází.

,,Pak to zničíme." prohlásím umíněně. ,,A budeme potřebovat posily." řeknu upjatě.

,,Koho?" odpoví nechápavě.

,,Moji smečku."

Nová kapitola :* vote a komenty potěší díky všem :*

VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov