[With you...] *STEREK*

[Chapter 25] : From the perspective of Derek Hale.

Vysvětluju Stilesovi, že stále není konec. Ani s Calverovou, ani s jedem. Může vypuknout válka. A té musíme zabránit. Je to naše povinnost. Jedním jediným dechem ze sebe dostanu vše co jsem držel hluboko uvnitř. On může říkat co chce, ale já vím, že si ho nezasloužím. To pouto je tak moc silné, že nejde jen tak přetrhnout. On mi to dokazuje každým dnem co jsme spolu. Přitisknu se k němu a nepouštím ho, nevím zda nechci aby pustil on mě nebo naopak. Zřejmě obojí ,,Jsi špatný lhář v tom, že nic neumíš vyjádřit slovy Stilesi. Umíš to až moc dobře a nikdy mě nepřestaneš udivovat."zašeptám a on se zachvěje. Usměju se, ale úsměv mi mizí ihned co mu zvednu mikinu a uvidím modřinu, kterou jsem zavinil taky já. ,,Víš co je na tom vše nejhorší? Že i přesto, že jsem to nebyl já pamatuju si úplně přesně všechno co jsem udělal. A to neznamená, že to musí být vina. Je to bolest."přiznávám. Přiznat se jemu je snadné. Ze začátku sem mu nechtěl o sobě říct ani slovo, jak jsme se dostali už tak daleko?

,,Pamatovat si to můžeš, ale užírat se za to ne. Je to jako...jako to bylo se mnou. Ovládlo tě tvé druhé já a ty si nemohl zabránit tomu co se děje. Stejně jako já a grounder. A taky si to budu navždy pamatovat, ale nesmíš zapomenout kdo jsi ve skutečnosti bez tvého zlého já. Já to nezapomněl a ty taky nezapomeneš. Slib mi to." vyčkává. ,,Dobře slibuju. Ty si ani jinak říct nedáš." povzdychnu si a on se vítězně usměje. Tenhle úsměv mi dělá dobře. ,,Já vím, jsem otravnej." dodá a oba se zasmějeme.

Než to stihnu vyslovit řekne to on sám. Chceme být jen spolu. Odjíždíme do skladiště a necháváme si noc pro sebe. Zítra už půjde opět o Calverovou, ale dnes chci jenom jeho.

Přesouváme se k posteli. Stiles si lehá a já se nakláním nad ním. Líbám ho pomalu a něžně na každém kousíčku těla. Chvěje se vzrušením. ,,Víš že nejsem ze skla viď." utvrdí mě a já se zasměju. Ptám se ho co by si přál a vyhovuji mu. Putuji níž k jeho nohám až k rozkroku a rozepínám mu kalhoty. Trenky sundávám taktéž. Pak už se jen věnuji jemu a snažím se mu dát co nejvíc to co si přeje. Stiles vzdychá a já se ho nemůžu nabažit. Když už mě prosí abych přestal, vím, že je na hranici propasti rozkoše. O chvilku později do něho pronikám...

...

Probouzím se do krásného jasného rána. Stiles kreslí prsty po linii mého tetování na zádech. Usměju se. Vedeme spolu jeden z našich rozhovorů, ale teď se cítím víc výjmečně. Užívám si jeho společnosti. I když mi ale není nejlíp a pociťuji menší závratě kdykoliv pomyslím na tu bolest ve mně, vstávám a oblékám se. Ostatní jsou už tady. Je čas se zaměřit na plán, který jednou pro vždy Calverovou zastaví. 

Kapitola 25 :* myslím, že pomalu a jistě už se blížíme ke konci :O) VOTE&COMMENT. Díky :) xxxDomSprayberryMlov.