[With you...] *STEREK*

[Chapter 25]

2 dny před bitvou

Znovu to stejné. Bojujeme a dřeme se, protože chceme zvítězit. Trénuju lukostřelbu a když se nikdo zrovna nedívá tak i magii. Derek je odtažitý a nehodlá se ani trochu usmát. Opět mě flustruje. Přicházím k němu zrovna když je za domem a našlapuji tiše i když vím, že mě uslyší. Ale je to pro mě jako hra.
Chci ho stisknout zezadu a přesto vím, že stihne první krok udělat on. Rychlostí, kterou jsem ani nestačil zaregistrovat mě popadá za ruce a přiráží mě jemně k domu. Díváme si navzájem do očí a nedokážu vyčíst na co zrovna myslí. Každopádně já žadoním alespoň po jednom jediném polibku. Mé ruce mi drží nad hlavou a nedovoluje mi se ho ani trošičku dotknout. Čím víc mě od sebe drží tím víc po něm toužím. ,,Dereku. Prosím." žadoním. ,,To se mě teď nehodláš ani dotknout? Myslel jsem, že mě chceš bez ohledu na to jak sebevíc hrozně vypadám." zašeptám a ušklíbnu se. ,,To s tím nemá co dělat..." skáču mu do řeči. ,,Jseš si jistý? Protože to tak nevypadá." ,,Stilesi ty se mi budeš líbit i kdyby jsi vypadal...přesně tak jak vypadáš, ale já nechci zneužívat toho, že už bez tak jsi dost vyčerpaný. Takže odpověď je ano, nehodlám se tě dotknout dokud nevyhrajeme bitvu a ty se nebudeš moct pořádně prospat, takže to ber tak, že to jediný co mezi námi bude se stane až na našem prvním rande, do té doby nic." řekne a uvolňuje stisk na mých rukou. ,,Ty to myslíš vážně co? A co když se ti něco stane? Co když se něco stane mě? Pořád ti to nedošlo? My z toho živí vyjít nemusíme, chci s tebou strávit poslední čas, který máme a ty mě odmítáš!" zakňučím vztekle, vytrhávám se z jeho vymanění a odcházím pryč, ale on mě zastaví. ,,Stilesi stůj. Možná máš pravdu, možná ne, ale já se tě prostě ani nedotknu. Vypadáš jako by ses měl každou chvíli sesypat natož aby jsi vydržel můj dotek. Pojď se mnou, alespoň nějak s tebou můžu trávit čas." neohlíží se jestli za ním jdu nebo ne, prostě to bere jako samozřejmost. ,,Sakra." ulevím si a poslušně jdu za ním. V lese si sedá napařez a já si sedám do trávy naproti němu. ,,Chci aby jsi věděl, že mi na tobě záleží a proto ti chci říct něco o mně. O tom proč jsem tak chladný, sám a proč mám modré oči." polknu a stisknu pevně zuby k sobě. Je připravený o tom mluvit...se mnou. V duchu se poplácám po zádech.

,,Jako mladý kluk jsem měl všechno. Rodinu i přátele. Byl jsem nejoblíbenější kluk ve škole a byl jsem trochu namyšlený. Jednoho dne v prváku na Beacon Hill střední škole jsem poznal jednu dívku." takže ne jenom kluci. Pomyslím si sklesle. ,,Byla neobyčejná. Krásná a já se do ní zamiloval.