[With you...] *STEREK*

[Chapter 24]

3 dny před bitvou

I když cítím nepříjemnou únavu a klíží se mi oči, prostě si přikazuji že nesmím. Musím si připomenout jaká hrůza by mohla nastat. Zůstávám stát na nohou a piju jedno kafe za druhým. Je mi jedno jaký názor na to má Derek s Maliou. Já nehodlám ustoupit. Už nebudu ten slaboch, kterým jsem byl na začátku tohohle světa. Všichni se pečlivě připravují na boj, no snad tím nejhorším je, že v den bitvy nastane úplněk. A ne všichni z nich se umí ovládat. Derek se bojí krveprolití. I když umanutě dokola opakuje, že to bude krveprolití ze strany lovců. Strach si ke mně trošku zase začíná razit cestu. Dal bych všechno za to, aby tu byl můj táta nebo máma a poradili mi co mám dělat. Ale nejsou tu a nebudou už nikdy. Neprozradí mi proč umřeli.

Střílím ze šípu a Allison mě učí. Trošku se pousměju nad mojí vzpomínkou, když mě učil Derek. Vlastně k učení tak docela nedošlo. Jen k mému prvnímu polibku.

,,Stilesi není to tak těžké, musíš mít jen pevnou vůli a koncentraci. Víš co něco ti poradím."

Zvednu obočí. Přijde ke mně a do ucha mi zašeptá: ,,Představ si třeba...Dereka nahého." řekne jemně s úsměvem od ucha k uchu. Její výběr slov mě vyvede z míry. Ani nestačím zaregistrovat, že jsem zamířil a šíp se zabodl přímo doprostřed stromu, mého terče.

,,Skvěle" pochvalí mě Allison a hrdě se zasměje.

Nemůže uvěřit vlastním očím a já taky ne. ,,Jsem lepší učitelka než Derek." tak v tom s ní nemůžu nesouhlasit, Derek toho v tomhle případě moc nenaučí.

Oba se zarazíme, když zaslechneme hluk. Poblíž nás stojí Ethan a ten kluk jménem Danny. Hádají se.

,,Ne Danny prostě vypadni! Nechci tě tu vidět jasný! Ty bojovat nebudeš. Co by jsi tu chtěl dělat? Hm? Nechci aby sis ublížil, nepotřebuju o tebe přijít. Běž domů!" zařve vztekle Ethan a mě je Dannyho celkem líto. Chápu jaký je pocit milovat a nechtít o toho druhého přijít a to i přesto, že bych v bitvě byl jenom člověk jako on. Je to jako kopanec do břicha. Bolí to. Strach o druhé nás dokáže rozhodit a otupit mysl. Nemyslíme tak jak bychom měli, jednají za nás pouze naše činy. Protože činy jsou ty nejvíc nebezpečné věci a dělají z nás to co jsme.