[With you...] *STEREK*

[Chapter 21]

Je to jako objevit část sami sebe. Ta malá holčička Malia mi změnila život a to i přesto, že jen krátkodobě. V očích má slzy a já taky popotahuju, ale nechci hned před ostatními vypadat jako citlivka, takže se držím. ,,Jsi to vážně ty?" zeptám se jako by to snad už neměla být samozdřejmost.

Přikývne.

Padá mi kolem krku a já ji silně tisknu. Vdechuju její vůňi. Voní pořád stejně krásně.

,,Vypadáš pořád stejně." řekne s úsměvem. ,,Teda až na ty kruhy pod očima." 

Zaúpím. ,,Nejsi jediná od koho to dnes slyším. A myslím, že to uslyším ještě hodně krát." obrátím oči v sloup a mrknu nenápadně na Dereka. Malia se začne smát. Vždy měla kouzelný úsměv. 

,,Ty jsi taky vyrostla do krásy." uznávám se slabým úsměvem na rtech."

,,To i ty." přizná a uculí se.

Pak mi dojde, že na nás ostatní civí a asi žádají vysvětlení. Derek je trochu zaražený, když sleduje jak je Malia stále v mém objetí. On má důvod žárlit? Co teprve já. Neřekl mi o své smečce, kde je mimochodem spousta pěkných holek i kluků. Co si o tom mám asi myslet. Kdo se v něm má vyznat jestli je jenom na kluky?...a pak mi to dochází. On nad tím rozmýšlí stejně. Jsem jen na kluky nebo mě přitahují i holky? Netuším. Tím nejdůležitějším je, že vím, že chci jeho. Podívám se mu do očí a co nejvíc sladce se na něho usměji. Tak, aby to zachytil jenom on. Mírně a nenápadně mi to oplatí. Vím, na co myslí. Nevím co bych dal za to, být s ním teď, alespoň na chviličku osamotě a promluvit si s ním, aby se tak neděsil. Chci tebe. Naznačím ústy.

,,S Maliou se znám z dětského domova. Poznali jsme se jako malí. Oba jsme přišli o rodinu."

Malia si odkašle. ,,Ukázalo se, že ne tak úplně. Můj otec je hajzl, který prahne po moci a má matka je vražedkyně, která ...prahne po moci." ušklíbne se a oba se rozesmějeme.

,,Dobře, dej si to na seznam toho, co mi máš za ty roky o sobě povědět." poradím jí.

,,Zaznamenáno."

,,Byla jediná kdo mi to tam usnadňoval. Nejtěžší bylo, když odešla. Ona jediná mi věřila o tom co jsem viděl. O tom, kdo zabili moji rodinu."

,,Stilesi. Věř nebo ne, ale kvůli tobě bych tam zůstala klidně dál. Jenže si mě..."

,,Adoptovali. Měla si štěstí."

,,Kdy si adoptovali tebe?" optá se.

Pohlédnu jí do očí a je těžké to říct. Nadechnu se.

,,Nikdy. Propustili mě teprve před pár týdny. V den osmnáctin."

Otevře ústa do prázdného o a znovu mě pevně stiskne, a já jsem vděčný za její přítomnost a za to, že se mám komu svěřit. Mám přítelkyni, která mi celé roky scházela.

Všichni mě soucitně sledují a ten pohled nesnáším.

,,Lidi jsem v pohodě. Nepotřebuju...však víte. Soucit."

Všichni se rázem začnou usmívat a berou to s mávnutím ruky. Jo, tyhle lidi nebudou špatný.

,,Můžete ztracený čas dohnat jindy. Teď musíme zjistit co přichází a uskutečnit plán. Bude to nebezpečný, pokud chcete někdo odejít, můžete rovnou, nebudu vám to vyčítat. Ale jak začneme není cesty zpět." řekne Derek.

Nikdo neodchází.

21 kapitola/část :)) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.