[With you...] *STEREK*

[Chapter 11]

Vstávám brzo, protože Derek chce můj výcvik zahájit co nejdříve. Pocity mám smíšené a energie proudí tělem. Na chvíli si pomyslím, že se mnou jen přeci nic není, že jsem to já. Starý Stiles. Jenže vědomí, mi to nedává sežrat. Jsem jiný a budu to muset přijmout. Akceptovat své nové já, i přesto, že stále nechápu jaké mé nové já bude. Budu nebo jsem nadpřirozeným? Nebo spíš něčím ještě mnohem horším. Usuzuju to podle Derekova dojmu. Už se na mě nedívá způsobem jako, když jsem ho viděl poprvé, něco je jinak. Něco se změnilo v jeho očích. Jen těžko vyčíst jestli to je soucit, nebo cokoliv jiného. Užírá mě to...Chtěl bych aby mi všechno říkal. Ale on je jako kámen. Taky tak zmrzlý a chladný. Jak má člověk s někým takovým pracovat? Vlastně tedy nadpřirozený s jiným nadpřirozeným? Tolika otázek, ale odpověďi se nedočkám. Slova jsou k ničemu, ostatně stejně jako myšlenky, akorát vás svádí z cesty, nic jiného neumí.

Vycházím z domu, Derek na mě už čeká. Přidávám se k němu a mlčky jdeme lesem. Nevím kam mě vede, ale něco mi říká, že si moji důvěru už získal...jenže on moji ne, nezíská si ji nikdy s tímhle přístupem. Nevěří mi, nedůvěřuje...nikomu? Zajímalo by mě jestli se někomu tu bariéru jeho vzteku a tajemství povedlo už někdy odstranit, i kdyby jen na malou chvíli, byla by šance, že by to vyšlo znovu. Celou cestu ho pozoruju a všímám si jeho trhavých pohledů a neklidu. Je mu vážně vadí, že se na něho dívám. Další věc, která ho vyvádí z míry a mě to těší, dokazuje to, že je taky jenom obyčejný jako každý jiný. Vždy když se zmíním o tom, že mu rozumím, nebo že máme plno společného, uzavře se ještě víc. Tak moc mě to rozčiluje. Zauvažoval jsem se tak moc, až jsem si nevšiml stromu přede mnou. Jeho ruka mě rychle stáhne k sobě a já se ocitám s rukama na jeho svalnaté hrudi.

Bylo to jako když se spustí déšť. Tak příjemné a náhle mnou projel blesk.

Dívali jsme si navzájem do očí. Utápěl jsem se v těch jeho.

Taková krása a dokonalost. Je jako anděl v těle s duší ďábla.

Takový cit a pouto se vám vtiskne do paměti a je příliš těžké ho odtud vytěsnit.

City a emoce, které jsem cítil, byly mnou dosud neznámé, ale teď už ve mně zůstanou a nikdo mi je nevezme.

Trvá to přibližně pár sekund než mě od sebe odstrčí. ,,Sakra." zavrčí. ,,Dávej pozor na cestu." ani se neohlédne a jde dál. Já se však zdržím na místě, protože se se mnou všechno motá. Nedokážu si vysvětlit co se to vlastně právě stalo. Co se to ve mně odehrálo. Cítíli to taky?  V duchu si nafackuju.

11 kapitola/ část. Dnes je to týden co jsem vydala With you :* PS: Tak se postupně probouzejí city:D<3 Všechno hezky pomalu, ale musím přiznat, že když to píšu mám hroznou chut dát je hned do kupy...jenže takhle to proste nefunguje to by bylo o ničem, takže vás budu trápit :D

VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov