[With you...] *STEREK*

[Chapter 17] : From the perspective of Derek Hale.

Jeden po druhém vychazíme z domu. Celý se napínám a pociťuji svůj vztek. Ten bude potřeba ze všeho nejvíc v téhle bitvě. Z části se chvěju vzrušením, protože vím, že se bude něco dít. A já akci zkrátka miluju. Bojovat je má součást. Bojovat za někoho je však tak trochu premiéra. Zaujímám bojovou pozici. Na nic nečekám, promeňuji se. Ostatní mě následují. Před námi se z mlhy vynoří podivné postavy v černém. Jmenují se Oni. V rukou drží katany a vidím to na vyrovnaný boj. Jejich masky jsou také černé a zkřivené úšklebky jim rozhodně nechybí...a už vůbec jim nechybí odvaha...ale jsou to duchové, oni necítí nic. Ani bolest, strach, odvahu. Jen zasahují do něčeho co by neměli.

Sníh dopadá k zemi a zamrzává na suché trávě.

Strhuje se bitva, na kterou jsme vytrvale čekali.

Oni mají dobrou strategii a i když jsem říkal, že to bude vyrovnaný boj, možná jsem se mýlil. Tenhle druh boje, jejich strategie, neznám. I když nás je víc, mají převahu. Stiles nás upozorní na jejich cíl. Unavit nás. A tak čekáme až budou chtít vážně zaútočit, protože do teď si s námi jen hráli.

Až když pocítím úplněk dojde mi, že je to s námi celé špatně. Za celé roky, jsem se naučil ovládat a tak úplněk ignoruju s bolestí uvnitř mě. Ostatní však to co já neumí.

Ohlížím se okolo a mé oči se zastaví na Stilesovi. Jeho ruka skonči přímo v jednom z nich. Tohle není Stiles. Mění se mi přímo před očima. Grounder.

,,NE!" zakřičí Stiles. ,,Vypadni z mé hlavy. Vypadni z mého těla!" klesá k zemi a já se cítím jako omráčený. Nohy mě neposlouchají a nedokážu se hnout. Jako bych byl paralyzovaný. Postaví se, ale Oni ho obklíčí. Grounder nebo Stiles, protože už si vlastně ani nejsem jistý který z nich to je, se rozhlídne kolem a kouká na následky bitvy. Na naše zraněné. Chci se rozběhnout a také to udělám, ale něco okolo Stilese mě drží zpět. Vím, že to udělal svojí mocí.

Ať prosím, žadoním jak chci, tak s ním to ani nehne.

,,Nedělej to." zachraptím.

,,Pamatuješ co jsi říkal? To jestli umřem za někoho si rozhodneme sami. To je můj život a ty nemůžeš rozhodovat jestli za vás nebo tebe zemřu. A tak to je. Tak jsi to řekl i ty sám."

Využil má vlastní slova proti mě. Trochu hodně, hodně daleko ve mně jsem cítil hrdost...za to jaký je. Ale blízko na povrchu jsem cítil zradu.

,,Promiň. Dereku chci tě požádat jen o jedno. Buď šťastný a najdi si někoho kdo tě bude milovat takového jaký jsi, přesně jako to udělala Paige nebo já." neposlouchám ho, alespoň se snažím to nedělat. Příliš mě to ničí. Místo toho hledám malou skulinku, která by byla tím bodem a otevřela mi cestu k němu. Jenže je pozdě.

Můj křik se rozlíhá kolem, ale je to jako by mě nikdo neslyšel a já byl vzduch.

...

Uběhly hodiny? Možná dny...tak ztracený, že ani nevím kolik času už je pryč...nedokážu se soustředit na nic. Na žádný podmět, protože tím jediným podmětem je on. Ostatní neustále jen mluví a snaží se ošetřit ty z nás kteří jsou zranění. Jejich hlasy jsou vzdálené.

Někdo mě popadne za ruce a pomůže mi vstát. Otevřu pořádně oči až když dostanu ránu do obličeje. Skousnu si bolestivě ret. Ta bolest mě sice rozčílila, ale dělá mi dobře. Je zasloužená.

,,Jdeme si pro Stilese!" zařve Scott.

...

Stopujeme a pokračujeme dál...najít Stilese je tak těžké asi jako najít duchy - Oni. Začínám panikařit. Chci vědět...co chci vlastně vědět? Jestli ještě dýchá? Jestli není zraněný? V hlavě mám tolika otázek a odpověď žádná. Nepřichází. Duchové mají jednu špatnou vlastnost...jsou zlí...a jejich zlost dokážu vycítit. Proto se brzo ocitáme na správném místě. Před námi se rýsuje Eichen house a já si uvědomuji, že jsme celou tu dobu byli tak blízko. Eichen House je zařízení pro duševně nemocné...jako malej kluk jsem občas na takové místo zabloudil...když to zjistila Talia byla vzteky bez sebe...v životě jsem ji nikdy neviděl tak naštvanou...to zařízení udržovalo hodně velké tajemství. Třeba nadpřirozené zavřené uvnitř. Toho dne kdy to zjistila jsem jí musel dát slib, že se tam už nepřiblížím a ten slib jsem dodržel...tedy až do teď.

Oni se nám staví do cesty, ale síla bojovat za to co je naše vyplývá na povrch....stačila chvíle na to je odehnat a brzo uvnitř děsivého zařízení nacházím Stilese. Sám, Zraněný a zničený.

Lydia přistoupí k němu a i když je zraněná vydá ze sebe pronikavý křik.

17 část z pohledu Dereka. VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.