[Chapter 3] : From the perspective of Derek Hale

591 52 5
                                        

Otevírám oči do nového dne...přesto jsem skoro celou noc nespal. Ten kluk v okně toho zchátralého domu mi nedal spát. Úplně mě to vykolejilo z mé denní rutiny a já nevím proč na to nemůžu přestat myslet. To nejsem já. Zatnu zuby a snažím se zas najít toho Dereka kterým jsem nebo alespoň kterým mám být. Ten mrzutý a chladný. Ne rozpačitý a strnulý. Nikdo mě nemůže rozhodit.

A přesto mě jeho oči propalovaly a já cítil pocity, které ani nelze popsat. Jako by do mě viděl a věděl o mě naprosto všechno. A to je ta část co mě vyděsila. Zbytečně se bojím. Jak by o mně mohl něco vědět. Byl úplně cizí a byl to člověk. Obyčejně lidský. Ten nezmůže naprosto nic. Ne proti mně.
A už vůbec ne proti roky starému vlkodlakovi.
Byl tak mladý a všechno mi napovídalo že osamělý.

Přehoupnu nohy přes kraj postele a beru si své černé džíny. Vím o jediné věci, která mě zaměstná. Není nad to si po ránu zacvičit.

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když jsem rozcvičený vycházím ven si zaběhat

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Když jsem rozcvičený vycházím ven si zaběhat. Celou cestu lesem se snažím soustředit pouze na můj dech a pouze na můj výkon, ale opět mé myšlenky zaměstnává něco jiného. ,,Sakra!" zařvu. Pěstí praštím do stromu přede mnou a zaúpím. Co to se mnou je...protože já se nepoznávám. Ani nevím jestli mám vztek sám na sebe nebo na někoho koho jsem sotva jednou zahlédl. Nevyznám se v tom. Nakonec to vzdávám a běžím zpátky domů.

...

Rozhoduji se přestat nad tím uvažovat a udělat naprosto jednoduchou věc. Autem přijíždím do BH. Parkuju u staré zničené střední a mířím k tomu zchátralému domu. Tohle bude sranda. Stojí na verandě a když mě zahlédne otevře vyděšeně ústa, přesně jak jsem předpokládal má strach. Klopítne dozadu a já se zašklebím. To bychom měli...do rána bude pryč. Upírám na něho své oči a než stačí udělat cokoliv dalšího jsem pryč. Jedna dobrá vlastnost vlkodlaků...mizíme a přicházíme kdy se nám zachce. Celou cestu domu jsem spokojený. Nikdo, ani žádný chlapec mě nebude rozptylovat...vlastně ani nechápu čím by mě takový kluk rozptyloval. Ušklíbnu se. Teď mám konečně skvělý pocit.

Jenže když v noci usínám kdo ví proč mám před sebou jeho tvář.


Kapitola 3 :* Moc velké díky za 7K čtení :3  VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.



[With you...] *STEREK*Kde žijí příběhy. Začni objevovat