[With you...] *STEREK*

[Chapter 10]

Derek na mě civí a zřejmě nemůže uvěřit mým pečlivě vybraným slovům. Ani já tomu z počátku nemohl uvěřit. Chci se učit od někoho kdo má výraz Chci tě zabít? Tak to Stilesi hodně štěstí! Poklepe mi na záda mé podvědomí. Koutky úst se mu vytáhnout nahoru. On se mi vysmívá?! No jasně, co jsem mohl čekat. Derek Hale a jeho svět nálad. Tak by zněl titulek do časopisu pro jeho osobnost. Nebo taky: Jsem zlý vlkodlak. To sedí. Ušklíbnu se.

,,Když opomenu tvoji slabost pro omdlívání a tvůj uhozený humor, možná budu schopnej přežít s tebou trávit víc času."

Ihned reaguji.

,,Když opomenu tvoji šílenou změnu nálad a tvé pohledy,možná budu schopnej přežít s tebou trávit víc času."nadhodím jemně. Nenechám se jím přece rozhodit.

,,Fajn, to bylo fér." přizná a já se vítězně usměju.

,,Já vím."

,,Jseš si jistý, že to chceš?"

,,Jo Dereku, chci. Myslím, že si sám řekl, že bych měl bojovat."

,,To jsem neřekl."

,,Ale jo. Řekl." prohlásím umíněně.

,,Ne, já řekl, že by sis měl najít svoji kotvu, víš co?! Vlastně ani to jsem pořádně neřekl. Stilesi sakra! Ty mě tak mateš." zavrčí.

Baví mě mu tohle dělat. V duchu se poplácám po zádech, tentokrát to je za výbornou. A taky si uvědomím co řekl ,,Ty mě tak mateš." Dostávám se mu pod kůži. Celé tělo zažívá zvláštní agonii. Je to jako nějaké kouzlo, prostě věta, která vás uchvátí a vy na chvíli přestáváte dýchat. Otevřu ústa a zase je hned zavřu. Tak teď jsem zmatený i já. Pokud já ho matu tak co teprve on mě. Nahlas to však neřeknu.

,,Dobře, budu tě učit." jen co to dořekne vstanu a vykřiknu. ,,Ano. Ano! Tak kdy začnem?" pokývnu s úsměvem hlavou a on na mě zírá jako na naprostého idiota. Ostatně to tak trochu jsem. Má vtipná stránka se začíná projevovat.

,,Jsi idiot. Víš to?"

,,Jo, to jsem já...Stiles." dodám. ,,A mimochodem řekni mi něco co o sobě ještě nevím." mrknu na něj.

,,Si marnej. To víš, ale asi taky."

,,Jop."

...

S Derekem jsme se domluvili následovně. Bude mě učit. Učit se bránit. Učit mě se ovládat. Bohužel, s tím nemá zkušenosti a můžeme jenom doufat, že to zvládnem. Že to já zvládnu. Tohle bude dlouhá a těžká cesta. Ale touha žít mě žene dál. I přesto všechno co jsem říkal, že svět je zkrátka zvrácenej, lidé v něm, tak prostě vím, že chci mít okolo sebe všechno o čem jsem dřív mohl jen snít. Už kolem mě nejsou čtyři bílé stěny. Ta bariéra je pryč, i když ji zatím stále cítím, ale vím, že jednoho dne zmizí úplně. A musím si to konečně už jednou pro vždy uvědomit, taky vím, že to chce čas. Je to sotva pár dnů. A času mám stále dost, alespoň doufám. Představa Dereka o tom, že by po mně mohli určité nadpřirozené bytosti jít, mě trochu donutila přemýšlet o tom co se mnou bude. On mě chce však za každou cenu udržet v bezpečí. Je to asi šílenost, ale i já ho chci udržet v bezpečí. Kdyby se mu něco stalo...já...netuším...je složité přemýšlet nad tím co kdyby. Trochu kýčovité. Kýčovité je taky to, myslet si, že jste jen člověk. Jenže to už podle všeho nejsem. Jsem grounder a všechno to teprve začíná.

10 kapitola/část :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov