[With you...] *STEREK*

[Chapter 32]

Ten večer tentokrát usíná v náručí Derek mně. Už chápu proč tak moc chce být za každou cenu ochranitelský, ten pocit bych si totiž dokázal zamilovat taky. Pevně ho svírat a nepustit. Miluju ho. Se vším co má a se vším co mi dává do mého života. Do našeho teď už společného života. Zamýšlím se nad grounderem a nad tím jaký bude plán ostatních. To zjistím ráno. Prozatím se hodlám pořádně prospat. Několik dnů bez spánku není až tak moc sranda. Sevřu Dereka k sobě a ignoruju jeho tlachání. ,,Stilesi...nemůžu dýchat. Mohl by jsi ten stisk trochu povolit?" poprosí mě. Má odpověď zní jasně. ,,Ne. Promiň, rád si tě tisknu k sobě jako medvídka." roztáhnu rty do úsměvu.

A schválně ho stisknu ještě víc. Zavrčí. ,,Dobře tak vlka." odpovím suše se stopou smíchu v hlase. Zaúpí a mně to dělá dobře. Nakonec jen přece povoluji alespoň trochu můj stisk a ruku přesouvám na jeho pevný a svalnatý sexy zadek. Cítím jak strne a já se v tom vyžívám. ,,Dobrou noc." zašeptám. ,,Dobrou noc Stilesi."

...

Druhy den se už všichni sjíždí pomalu k nám. Myslím, že jim dlužím poděkování. Přesouváme se dovnitř. ,,Já..." všichni na mě pohlédnou. ,,Děkuju za to co jste pro mě udělali. Děkuju tobě Lydio."

,,Stilesi ať chceš nebo ne začínáš být členem naší smečky nebo rodiny jestli chceš. Teď už patříš k nám. Jsi jeden z nas a jsme rádi, že jsi v pořádku." promluví za všechny Scott. Ostatní souhlasně kývají. Usměju se. ,,Dobře takže váš plán?" navážu na téma kvůli kterému tu všichni jsme.

,,Musíme je zabít. Allison má plán jak Oni můžeme přelstít. Grounder je pryč a nehrozí ti žádné nebezpečí. Až bude zpět bude to tak za sto let a to už nebude naše starost." dlouhou dobu se zamýšlím nad slova Lýdii. Jak jako zase za sto let...? Jistě věděl jsem že tohle dělá už řady let, ale pomyšlení na to, že by někdo měl zažít to co já jen neskutečně šílený. ,,Ne, tak s tím nesouhlasím." ozvu se. Ostatní nechápou. ,,Já nedovolím aby se zase vrátil a udělal to co mě někomu dalšímu...jasný? Já to přežil ale jenom díky tomu že mám vás lidi. Ale co když ten komu se to stane příště nebude mít nikoho? Víte jaký to je pocit? Být sám a mít strach?..Já to vím." zašeptám. ,,Musíme ho zničit jednou pro vždy..." ,,Tak to je tvůj geniální plán? Nechat se zabít kvůli někomu koho bys neznal? Zemřelo pod jeho vlivem už spousty mladých lidí jako ty! Tak jich klidně může zemřít dalších několik!" vyplivne ta slova Derek. Vůbec si neuvědomuje co říká. ,,Tak jsem to nemyslel. Ale vím jaká je to bezmoc a bolest. Je to horší než samotné umírání. Zapomění je dvakrát či třikrat tak horší. Napadlo mě že by třeba Lydie mohla...skusit ho dostat zpátky."

,,A pak co?!" zeptá se Derek.

,,Trvalo mi než jsem na to přišel. Ale když grounder změní hostitele, někoho jiného než člověka, zničí ho to. Zabije ho to. Protože nedokáže strávit vlastní nadpřirozený jed."

,,Chceš ho vrátit zpět a přeměnit ho na vlkodlaka.." ozve se s úsměvem Issac..,,To je chytrý." přizná.