[With you...] *STEREK*

[Chapter 40]

V noci vyrážíme na průzkum. Procházíme starými uličkami. Nejhorší na tomhle všem je, že prostě nevíme co hledáme. Zkoušíme po cestě oslovit pár lidí. Ptáme se na Calverovi a Dereka. Každému se ho snažím popsat. Mít jeho fotografii by asi bylo mnohem lepší, ale představit si mrzutého Dereka na fotce mi přijde trochu zábavné. Zajímavé je, že lidi tu nikdy o žádných Calverových neslyšeli. Nechápu to. Copak se vypařili někam do země nebo co...a nebo mají nějaké falešné jméno. Je to jediné rozumné vysvětlení, které mě napadá. Skrývají se za jménem?Ptám se na to Coreyho jestli by to bylo možné. ,,Taky mě to napadlo." uzná. ,,Řeknu ti to takhle. Já z těhle ulic dnes neodejdu dřív jak po nalezení nějaké stopy."  odpovídám. ,,Ty jsi možná mistr v nespánku, ale já spánek miluju na de vše, takže až ti usnu na rameni tak se nelekni." řekne s úsměvem a já se zasměju. ,,Beru na vědomí."

,,Takže kdo, že jsou ti hrůzní doktoři?" ptám se během naší cesty. Jiné téma mě nenapadá. ,,Jsou...ani si nejsem jistý jestli se jim dá říct, že jsou lidi. Protože mi tak nepřipadali. Měli masky a byli děsivý. Vážně, vážně moc děsivý." dodá a já se zasměju. ,,Chápu. Je to slyšet v jejich jméně."

,,Přesně. Chtěli vytvořit úspěch a já byl jeden z neúspěchů, nebyl jsem ten pravý pro ně."

,,Jak to myslíš? Kdo je úspěch?"

,,Něco mnohem, mnohem horšího jak vlkodlak."

,,Co může být ještě horšího jak vlkodlak?" zní má otázka.

,,Bestie."

,,A podařilo se jim to?"

Jeho pohled mě utvrzuje v tom, že ano.

,,Podařilo, ale my vyhráli." usměje se.
,,Hayden byla taky dřív neúspěch. Ale je z ní už pravý vlkodlak, po pravdě jí to docela závidím. Má to své výhody. Alespoň se hojí, když se jí něco stane, ale já ne. Pokud se mi stane něco vážnějšího zemřu. Chtěl jsem po Scottovi aby mě proměnil, ale marně. Muselo by mi jít o život, aby to udělal. Není totiž jisté, že bych to mohl přežít."

,,Ale Hayden to přežila." namítnu.

,,Ne každej teenager kousnutí přežije Stilesi. Každý je jinak silný."

,,Jako Paige." zašeptám.

,,Co?" zeptá se Corey.

,,Ale nic, jen jsem si na něco vzpomněl."

,,Jak dlouho jsi ...vlkodlak?"

,,Tak trochu vyrobený vlkodlak." oba se zasmějeme. ,,Asi tak půl roku."

,,Jsi rád za to co jsi?"

,,Upřímně nevím co odpovědět. Není to zrovna něco o čem jsem jako malý snil. Ale má to i své pro a proti. Třeba moct chránit lidi na kterých ti záleží. A co teprve ten adrenalin. Nevýhoda je zas úplněk, i když s ním nemám takový problém jako praví vlkodlaci."

Přikývnu.

Dál jdeme mlčky...po nějaké době se ocitáme ve slepé uličce. Otáčíme se a chceme jít dál, ale cestu nám někdo zastoupí. Do uličky hodí nějaký předmět z kterého uniká bílý dým. Corey chce něco říct, ale oba padáme k zemi. Mlží se mi před očima a já zahlédnu něčí obrys...pohlédnu mu do tváře. Ne tohle není možné. ,,Dereku?" zašeptám a náhle zavírám oči a strácím půdu pod nohama.

40 kapitola/část!! :3 :)) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.