[With you...] *STEREK*

[Chapter 20] : From the perspective of Derek Hale.

Stiles se dozvídá něco o naší "historii". Hltá doslova každé slovo. Plán je jasný, zabít groundera a zničit Calverovi. Protože je to jediné rozumné. Hlodá ve mně vědomí, že Stiles bude znovu a znovu ohrožen. Cítím se víc než zodpovědný, jen nemůžu najít správné slovo. Což je divné...Zároveň si uvědomuju, že jeho pozornost se mi zamlouvá a lichotí mi. Dívá se na mě s drzým úsměvem na tváři a vím, že se snaží udržet statečným, přede mnou však může být jaký chce...ať už pláče, směje se, vtipkuje nebo je chladným či odtažitým líbí se mi to a myslím, že mě nemůže odradit naprosto ničím...potkalo nás toho už dost za několik dní, ale my si k sobě cestu i tak našli. Když mluví a dívá se mi do očí, sleduju jak se tváří a ani to nejde nikdy ignorovat. Nechci udělat nic co by Stilese přimělo, aby se ke mně někdy začal snad chovat jinak. Aby ke mně přestal choval jiné city. Nezvládl bych to.

,,Jsi připravený?" zeptám se snad trošku netrpělivě. ,,Jako nikdy." odpoví s pohrávajícím úsměvem na rtech. Mám chuť ty rty právě teď skousnout a ochutnat, jenže mé chutě jdou teď poněkud na jinou kolej. Prochází okolo mě a já chytám jeho ruku do své. Snažím mu domluvit, nebo tedy alespoň se ujistit, že to chce vážně risknout. Poslední polibek a trošku se zamračím. Je to jako loučení. Scházíme po schodech z verandy na louku. Připraveni, snad. Otočí se na mě a přijde mi jako by snad čekal na můj souhlas. Jen skloním hlavu k zemi a on kráčí přímo do uzavřeného kruhu. Už zase mě naplňuje ta bezmoc. Na tom místě ho sotva mohu ochraňovat. Přivřu oči a pohlédnu na ostatní, i v nich jsou obavy a to mě ještě víc ničí.

Lydia tiskne své prsty na jeho spánky a já se zachvěju. Jeho oční víčka klesají dolu a mě nezbývá nic než se dívat. Překonat to. Teď už je to jenom a jenom na něm. Nevím co se mu v hlavě odehrává, kdybych měl možnost do jeho hlavy nahlédnout už by se tak stalo.

Nevím kolik času uběhlo, ale jeho oči se otevírají a on křičí...a nepřichází sám. Povedlo se nám to.

,,Ty nevyhraješ. Nikdo z vás!" zakřičí tak hystericky až mi jeho hlas pronikne do nejtemnějších zakoutí. Bez rozmýšlení zasahuji, takhle nikdo se Stilesem mluvit nebude. Nikdo mu nebude ubližovat. Mé špičáky se zatínají do jeho odporné kůže. Chutná jako jed. Umírá.

Stiles padá k zemi a já jsem ihned u něho. Strach který o něho mívám je s láskou spojený a neuvěřitelně silný. Ten pud je sebezáchova. Takže možná vážně nejsem tak špatný...mohl bych tomu někdy věřit? Stiles mě mění před očima. Měl jsem strach sám ze sebe samotného, ale už je tomu jinak.

Rozhodl jsem se, že si odpočineme a hlavně odjedeme někam jinam pro naše dobro. Pro dobro mé smečky. Mé rodiny.

,,Cítím se mnohem líp. Když mám jistotu, že se už neobjeví." zašeptá. ,,To všichni." odpoví Scott.

Nacházíme se v prázdném skladišti. Naše útočiště. I když to není nejlepší místo, stačí to. Bude muset. Nikdo si naštěstí nestěžuje. Všichni si hledají místo na přespání a já jediné na co myslím je na nás dva. Ta touha být teď jen s ním a když si vzpomenu na předchozí noc...ubíjí mě to. Usazuje se na staré matraci a ja se k němu přidávám. Mlčky si sednu na kraj postele. Hledíme si do očí. Prosí mě, abych šel spát, ale ještě pořád mám špatný pocit. Políbím ho na dobrou noc a spojíme naše ruce. Usíná a já hlídám každé jeho nadechnutí, jako by snad byl stále malé dítě.

Uprostřed noci zaslechnu za dveřmi skladiště nějaký šramot. Pohlédnu na Stilese který tiše spí. Bude v pořádku. Stávám a po špičkách vycházím ven. Zavírám zasebou, nebude na škodu si to prohlédnout, ale byl to špatný tah.

Nemám šanci ani zakřičet. Cizí ruce se mi obtočí okolo úst a jiné mě prudce drží. Do obličeje dostávám několik ran a krev stéká po ústech až na zem na schody. Další rány jdou i do zad a břicha...největší šok je když ucítím paralyzér.

Chci křičet, ale jejich moc a mají převahu. Žaludek mám stažený z pocitu, že mě někam odvezou a Stiles je tam uvnitř. Poslední co si pamatuju je látka na mém obličeji a náhle mi klesají víčka dolu. Náhle si přijdu jako ten ubohý kluk, kterým jsem býval...tak slabý.

20 kapitola <3. VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.