[With you...] *STEREK*

[Chapter 38]

O měsíc později. (Bez Dereka)

Když nepočítám cestu, tak pobíváme v Mexiku už dvacet sedm dní. A stále bez Dereka. Užírá mě ta neskutečná bolest ve vnitru mé duše. Po Calverových pátráme celé dny, ale je to jako by se vypařili. Zmizeli z povrchu zemského. A Derek s nimi. Dovedu si představit jak hrozně se musí cítit. A vůbec to pomyšlení, že si možná myslí, že ho ani nehledáme mě zabíjí nejvíc. Nebýt skutečnosti, že nás Calverovi chtějí dostat všechny a využívají toho přes Dereka bych si myslel, že už snad ani nežije. Ale hrají si s námi a až budou chtít být nalezeni tak se nejspíš ukážou. Sedím na parapetu u okna a vyhlížím ven z našeho hotelového pokoje. Ostatní se o něčem baví, ale nevnímám je. Jediný hlas, který bych teď chtěl slyšet je někde tady v Mexiku a já nejsem schopný ho najít. Nikdo z nás, dokonce ani Lydia. Zkoušel jsem trénovat svá kouzla, která už však nejsou bez groundera tak silná, ale nic z toho nevzniklo. Možná, že nejsou silná jen proto, že se nemám čeho držet. Ten kdo mě drží při zemi je Derek, ale chybí mi jeho hlas a já si vlastně už ani nedokážu vybavit jaký byl. Přísahám, že má pomsta na Calverových bude velká. Opět mě přepadává chuť mrzačit a zabíjet. Nejhorší asi je to, že už jsem zabít dokázal. Sice to bylo pod vlivem groundera a zabil jsem něco jako ducha, ale i tak mám na sobě jednu smrt. ONI zmizeli po smrti groundera úplně. Už nejsem hrozba. Vlastně si tak moc neslibuju, že nejsem hrozba. Nevím co všechno budu schopný udělat pro Dereka až půjde nejvíc do tuhého. Taková bezmoc nemoct zachránit někoho kdo se dost možná nachází kousek od vás. Přestávám se ovládat. Nemá mi kdo v noci šeptat sladká slůvka, nemám s kým usínat po boku. Tedy kromě Malii, která mě každý večer utěšuje a já teď usínám v jejím objetí. Je zkrátka nejenom má nejlepší kamarádka ale i jako sestra...nahrazuje mi tu co mi zemřela.

A Scott mi nahrazuje bráchu.

Ale Dereka? Toho nedokáže nahradit nikdy nikdo. Je jeden z těch typů, kteří jsou zkrátka nenahraditelní a často i nepředvídatelní. Po tváři mi stéká hořká slza. Chybí mi jeho dotyky, jeho bezpečné sevření. Už chápu jak se musel cítit on, když jsem zmizel. A to jsem nebyl ani zdaleka tak dlouho pryč jako on. Byl jsem mimo pár dní, ale tohle je už měsíc. Cítím, že jestli to bude trvat ještě dýl brzo shořím. Žár mě obemkne jako nic. Je to svědomí to co mě trápí. Začal jsem pro tebe žít. Dýchat pro tebe. To je láska. Když toho druhého vidíš a tebe se zmocní silná touha milovat a nikdy neodejít. Mít ho jenom celý život po svém boku a cítit to neskutečné štěstí, které s ním zažíváš. Navždy a navěky, až do smrti. Pokaždé to chvění, když se přiblíží a zrychlení pulzu jako adrenalin, který zažíváte taky jen s tím koho milujete. S nikým jiným už nikdy tohle nezažijete. Tohle je první láska. Jenomže teď je mé srdce zlomené a dokáže ho spravit pouze on. Slepit všechny ty střípky zpátky dohromady. Bojím se bez něho už i usínat, mé noční můry dokázal vždy uklidnit on svojí přítomností. Svými slovy a rty. Bez tebe shořím. Stačí jeden pohled a já nemohu popadnout dech. Oba jsme jako dvě duše v jednom těle. Ale když nejsi vedle mě, jsem neúplný. Jsem v ohni jako slunce. Podívej se mi aspoň ještě jednou do očí a řekni mi, že mě chceš tak moc jako já chci tebe. Všechny ty praskliny můžeš dát dopořádku jen ty. Stíny jsou ve světle a není třeba se skrývat. Je to všechno bez tebe teď jako konec srdce, který ale neskončí dřív jak mojí smrtí. A já budu hořet pro tebe!! Tak moc mi chybíš. Je to jako, když tep se zpomaluje a končí. Vynechává. Není v pravidelných intervalech. Vrátí se až s tebou do normálu. A pak teprve budu zase celý. Naplňuješ mě nesmírnou touhou. Tohle všechno se mnou děláš ty. Když tě spatřím svět jako by se zbláznil. Protože láska bláznivá je. Chci aby ses vrátil domů. Za mnou a za svojí smečkou. Neprosím tě. Žádám o to a žadoním. Je to mé přání. Tuhle jsem viděl padat hvězdu a přál sem si tebe, já vím, že přání se neprozrazují, ale stejně ti ho říkám jenom v duchu, v mé hlavě, kam stejně nikdo nevidí. A ty tu nejsi abych ti mohl zašeptat do ucha co všechno si přeju. Ptám se sám sebe dokola proč to tak moc bolí?! Zatraceně už se mi vrať. Neopouštěj mě, i když to nebylo z tvé vůle, prostě mě neopouštěj. Nenechávej mě tu v tomhle světě znovu osamělého, s tebou to má konečně nějaký smysl. A bez tebe? Je to zase naprostý nic, zase ta poj*baná izolace. Takový vidím svět z tebou a bez tebe. Teď už to víš. Tak se vrať ať ti tohle vše můžu říct z očí do očí. Do těch tvých perfektních očí ať už znamená modrá cokoliv, ať už je to vina, ty ji cítit nemusíš. To si pamatuj. 

38 kapitola/ část :OO <3 Já pláču u tehle písničky od Rosse Coppermana.:D Sice jsem v TVD nikdy nemusela Delenu, ale takhle pisnička byla při jejich posledním tanci a ja řvala totalne :D A snad nevadí, že jsem si tuhle část nechala na pocity a emoce :D ale já tohle proste hrozne rada popisuju. To mám na tom všem asi nejradši :) Jinak názory :*  VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov