[With you...] *STEREK*

[Chapter 29] : From the perspective of Derek Hale. - LAST PART.

Bolest v hlavě a po celém těle. Křeče a praskání kostí, to si pamatuji tohle jsem už ne jednou zažil. Tak chutná smrt? Taková je? Myslel jsem, že to má být bezbolestné, ale zklamání je hořké. Ne, tohle je jako deja vu....a ne první v mém životě od poznání Stilese Stilinskiho. Cítím se jako na živu. Jak bych ale mohl? Praskání a srůst kostí neustává...každou část těla teď zřetelně cítím a je skoro k neuvěření kolik kostí člověk v těle má, přeji si aby to skončilo, přijdu si opět jako mládě, které teprve začíná se svojí první přeměnou. Kolem mě se rozvíří zvláštní a matný prach a mé bezvládné tělo se nadzvedne. Nasávám energii, kterou jsem jak živ ještě nikdy nepoznal, tohle je mi cizí. Zavírám oči a když je o několik sekund později otevírám jsem v šoku. Škubnu hlavou jestli se mi to jenom nezdá a jestli náhodou mrtví nemají pouhé sny. Znovu se podívám dolu a vidím tlapy...podívám se do strany a vidím srst a mohutné tělo vlka. Zakňučím ...to vážně vyšlo ze mě? Hlavou se mi náhle mihne celý můj život a přede vším má matka. Talia. 

Stojí uprostřed noci a mluví ke mně...,,Teď jsi jako já. To celé vedlo k tomuhle. Naučíš se tomu jako ses učil vlkodlakem, můj výcvik vždy vedl k tomu aby jsi byl připravený stát se vlkem, jen jsi to nevěděl, jsi vzácný Dereku." a ano doopravdy si uvědomím, že to pro mě není cizí být tímhle, jsem připravený přesně jak říká. ,,Tebou jsem si vždy byla jistá, nikdy si mě nezklamal, jsi můj syn. Jsi jím. Teď se vrať zpět a zachraň toho ...ať je čímkoliv, toho chlapce. Jsem na tebe hrdá i když jsem to nikdy nedávala najevo. Promiň. Nebyla jsem matka roku."