[With you...] *STEREK*

[Chapter 18]

Jako by země někdo vysál duši, rázem je grounder pryč. Klečím na zemi a vykašlávám zbytky hnusné pachuti v ústech. Chce jít po Derekovi. To nedopustím. V jedné vteřině se rozhoduji. Ochraním ho jedině tím, že odejdu. 

Prsty zaryju do kůže. Je to jediná možnost. Protože se cítím jako posel smrti.Každý kdo se se mnou sblíží, zemře. Oči mi zaplavují slzy vzteku a smutku. Opustit toho jediného, kterému na vás záleží a věří, že jste jediný člověk na světě kdo ho dovede na světlo...ho zlomí a mně taky. Neodpustí mi to.

Budu to muset překousnout. Z posledních sil na pokraji zhroucení vstávám a procházím lesem. Srdce mi buší jako splašené. Budu to muset udělat rychle. Opatrně vstupuji dovnitř a doufám, že Derek spí. Podívám se na něho a on spokojeně chrní s malým úsměvem na tváři. Zajímalo by mě co se mu zdá, jenže to se už nedozvím. Beru svůj batoh a balím těch pár věcí v jediných dvaceti sekundách. Bolest je hrozná. A hlavně ta vina. Neuhasitelná a zranitelná. Bez jediného ohlédnutí odcházím ke dveřím, ale než stihnu otevřít dveře, zaslechnu jeho kroky. 

,,Stilesi ty mě opouštíš?" jeho hlas je zlomený. 

Co mu mám sakra odpovědět?! Nechá mě jít jedině, když mu ublížím. Když budu hrát hru. Tohle bude bolet oboustranně, ale něco mi říká, že nejvíc mě, protože lhaní není má silná stránka a právě teď stojím před těžkým rozhodnutím a možná i mojí osudovou chybou. Ale může to být označováno jako chyba, když chcete ochránit? Vyměnit svůj život za život někoho jiného? On musí žít, já se musím vzdát zlu. Tak to bude správné. Zadržuju slzy. Nesmím vypustit ani jednu jedinou. 

,,Důvod jsi ty." odpovím co nejvíc stroze. 

,,Já?" jeho hlas se klepe a je hrozné vidět ho takhle moc zranitelného. Takového jsem ho viděl poprvé. 

,,Slyšíš dobře. Nemůžu tu zůstat. Ty...nejsi pro mě. A já nejsem očividně pro tebe. Chci pro sebe něco lepšího Dereku." snažím se nezaváhat a nahrávat co nejvíc použitelnou lež. A daří se. Visí na každém mém slovu a vypadá jako by se měl zhroutit. Ve mně všechno hoří. 

,,Takže ti nejsem dost dobrý? Tohle chceš říct? Stilesi to co říkáš je absurdní. Jak můžeš během chvilky změnit úplně názor a chovat se jako...chovat se jako naprostý idiot?! Já ti věřil! Málem jsem se ti úplně otevřel!" zařve vztekle. 

Mám kousek od toho, abych celý plán zničil. Derek umře pokud nebudeš dobrý lhář. 

Přistoupí ke mně. 

,,Koukni se mi do očí a řekni, že ke mně nic necítíš." prosí mě umíněně.

,,Dělej!"

Ta nejhorší scéna, která mohla nastat. Teď to nesmím pokazit. Tohle bude bolet úplně nejvíc.

,,Nic...k tobě...necítím!" každé slovo zdůrazním a udržuju si pevný hlas a odstup od jeho úst. 

V jeho očích pohasíná naděje. Tuhle odpověď nečekal. 

,,Fajn. Možná sis to měl uvědomit dřív než si mě srazil na kolena."

,,Vypadni." vyhrkne. 

Chtěl jsem ho naučit znovu milovat, cítit a takhle to nakonec dopadlo. Zkazím vše na co sáhnu. Jediné co mě nutí jít dál je úleva, že Derek už je mimo ohrožení života. Kdyby zemřel, sám bych si radši vzal život, než žil dál v té urputní zkaženosti groundera. Ducha, který se živí mými špatnými stránkami, které budou mojí součástí jednou pro vždy. A sám sebe se vlastně ptám...

Proč to neudělám? Proč si nevezmu život, když je to tak prosté...a zní to jako dobrý plán.

18 kapitola/část. Děkuju za víc jak 1K čtení, které jsme dosáhli včera :) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.