[With you...] *STEREK*

[Chapter 14]

Dívám se do zrcadla na své červené oči. Šokovaně přihlížím a nevím co říct. Derek nervozně přešlapuje a chodí sem a tam.
Nedokážu se přestat klepat natož soustředit. Být uzavřený ve své vlastní hlavě a nemít možnost použít své tělo je to nejhrůznější co jsem zažil. Bojím se sám sebe. ,,Vzbuď se. Vzbuď se Stilesi!" křičel jsem ve své hlavě, ale nikdo mě nemohl slyšet. Byl jsem ochromený.

Sedám si na schody a nemůžu zastavit příval slz. Cítím se zranitelný a plakat před ním je strašný. Přestat však nejde.

,,Zatraceně." vyhrknu.

Derek přichází ke mně a silně mi stiskne ruku. Pohltí mě příjemné teplo a opět si přijdu jako bych s ním byl v bezpečí. Přesto mám obrovský strach, který ovládá moji mysl.

,,Stilesi." řekne příjemným hlasem.

,,Dereku, nech si to. Nic neříkej, stejně do mě nepromluvíš. Mám strach jasný. Mám hrozný strach. To jak mě ovládl...jak mě hostitel držel uzavřeného. Horší pocit jsem nikdy nezažil. Tak zranitelný..."

,,Stilesi. Já nedopustím aby se ti něco stalo. Strach je jen v tvé hlavě. Nesmíš dopustit aby tě ovládal. Nesmíš se bát. Aspon se neboj kvůli mně." řekne a mírně se pousměje.

,,Já si nejsem jistý jestli to dokážu. Něco ve mně se chystá zničit všechny."

,,Ne. Nedopustím to. Na to...mi na tobě až příliš začalo záležet. Přirostl si mi k srdci Stilesi. A věř nebo ne, tohle jsem nikdy nikomu neřekl, ty mě znáš, čteš ve mně a je to jako by jsi byl část, která mi chyběla. A to mě ničí, protože ta část co mi chyběla byla mnou samotným. Děsí mě to, že ta část je pryč. Že je úplná díky tobě. Já ty pocity neznám, proto mě tak moc děsí představa být ...někým jiným, když jsi tu ty."

Jeho slova zahřejou u srdce. Nedokáže se vyrovnat s tím, že něco mého v něm hýblo a připomenulo mu kdo je. Chce se mi otevří a brání se.

,,Bráníš se zbytečně. Já vím, že se mi otevřeš. Třeba né dnes, ani zítra, ale jednou jo. A já si počkám."

Naše pohledy se střetávají.

,,Alespoň dokud tu budu." zašeptám a skloním pohled k zemi.

,,Tohle už víckrát neříkej!" zahřmí. ,,Budeš žít." dodá.

,,Dereku ovládám magii! Mé oči se mění a grounder mě ovládá. A je fuk jak moc se snažím se ovládat, je mnohem silnější. Sám si to řekl. Jsem slabý. To byla skutečnost. To byla a je pravda. Silným mě dělá leda tak on."

Derek se zatváří ublíženě.
Tak rád bych k němu přišel a políbil ho na rty, na spánek a na čelo. Utěšil ho skoro jako malé dítě. Problém je v tom, že v něm jedno malé ztracené dítě je. Dusí ho skryté. Potřebujeme se utěšit navzájem. Nikdo z nás však nechce tuhle chvíli překazit. A tak tam jen strnule sedím.

...

,,Dereku, musím se k něčemu přiznat. Posledních pár dnů jsem naměsíčný. Chodím do prostřed lesa a probouzím se až tam. Slyším hlasy. Ty hlasy jsou tajemné a skoro neslyšitelné, přesto však vím, že mi něco našeptávají. Proč si to vybralo zrovna mě? Nejsem ničím výjmečný. Nikdy jsem nebyl."

,,Ale jsi ztracený případ. Živí se minulostí. Slyšel jsem o tom už. A tvá minulost je víc než tmavá."

14 kapitola/část :33 názory :*
VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.