[With you...] *STEREK*

[Chapter 35]

Má pozice ve hře je na bodě mrazu. Je jasné, že grounder hru hraje mnohem, mnohem déle jak já. Je vychytralý, ale hlídám si aby nepodváděl. Nad každým krokem pečlivě uvažuji. Nemůžu si dovolit dělat chyby a i přesto mi přijde, že mu velmi dobře nahrávám. Sleduju každý jeho pohyb. Teď by se mi vážně hodila pomoc. ,,Tak slabý." zahučí pobaveně a jeho slova se odráží od stěn a prudce vráží až do mého zvukovodu. Oklepu se a naskočí mi husí kůže. ,,Budeš můj." protahuje schválně co nejvíc slovo "můj". ,,Buď zticha!" zasyčím. ,,Žádné rozptylování...i to beru jako podvádění." vyplivnu hořce ta slova určená pouze a pouze jemu. Zaskřípe zuby a já se snažím mu nedělat radost z mého vzteku. ,,Stilesi sice už nejsme spojení, ale jsem v tvé hlavě a vlastním tvé myšlenky a cítím co ty."
Ignoruju ho. ,,Jsi na řadě." pronesu sarkasticky. Bez toho aby se podíval kam míří jeho ruka provádí tah. Je trochu ironie, že já hraju za bílé, ta bílá je vážně mým osobním prokletím. ,,Jsi na řadě." řekne zase on. Abych si uchoval čistou mysl mým jediným záchranným a záchytným bodem je Derek. Provádím tah a tentokrát nad ním nepřemýšlím. To je ono. Nepřemýšlet nad tím je možná právě to správné. Koukám se grounderovy zpříma do očí. Jen ať vidí, že už se ho nebojím. Šokovaný výraz groundera mě přesvědčuje o tom, že jsem přišel na vlastní strategii této hry. A takhle to pokračuje dál. Zbývají posledni dva tahy. Je to vyrovnané. Usilovně přemýšlím a aniž bych si toho všiml nervozitou si koušu nehty. I on je nervózní a je to u něho první známka toho, že vážně existuje. Smích ho náhle přešel. Zahnal jsem ho do úzkých.Tak je to dobře.

Provádím poslední tah a v duchu se modlím abych zvítězil. Zavřu oči a když je znovu otevírám zjišťuji, že stále svůj tah neudělal. ,,Copak bojíš se prohry?" pronesu jízlivě. Neodpovídá a tak vím, že odpověď je jasná. Provede tah a pro mě je to správný skok. Zvítězil jsem. Vážně jsem právě porazil groundera! ,,Teď jsi můj." zašeptám na oplátku jeho vlastní slova. ,,Můj." Natáhnu se k němu, chytím ho za ruku a táhnu ho sebou. Slyším jeho řev. Ale když otevřu oči, zjišťuju, že to já jsem ten který tolik křičel. Před sebou vidím sám sebe. Tedy groundera. Ale jeho podoba kterou na sebe bere mě děsí nejvíc. Vidím sám sebe jako bych snad stál v zrcadle. Ostatní ten výjev sledují. ,,Ty nevyhraješ. Nikdo z vás!" zakřičí hysterecky.

V ten čas už ale zasahuje Derek a udělí mu štědrou lekci. Kousnutí. Grounder se zmítá na zemi v křečích a on umírá. Hostitel se už nepřemístí. ,,Vyhrál jsem." zašeptám. ,,Shnij v pekle." dodá Aiden s úsměvem.

35 kapitola/část :* :))) 69 Fan fikce <3 VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.