[With you...] *STEREK*

[Chapter 49]

Přijíždíme ceduly s názvem: Mexiko. Všechno ve mně se napne. Brzo uskutečníme náš plán. Slunce začíná zapadat. ,,Už tam budeme." zvolám a zablikám několikrát zadními světly abych to dal vědět i ostatním. Allison už v rukou drží svůj luk, jak jinak. Scott se zas zhluboka nadechne... umí skrývat nervozitu dobře. A když se podívám na Dereka sedícího po mém boku vidím chlapce, který musel kdysi být vlastně někým úplně jiným, ale jak říkám já ho v něm stále vidím. Hravý chapec s černými vlasy, sladkým a drzým úsměvem a za cenu ve všem zvítězit a mít poslední slovo. Vidím chlapce a muže, který mi řekl před tímhle vším, že bude vše v pořádku a ať vždy rozhodnu srdcem. Ať se nenechám zlomit a dotáhnu vše dokonce. Je v něm něco co obdivuju a nikdy obdivovat nepřestanu. Jeho inteligenci, zanícení, všímavost, klid i vztek, vážnost a laskavost. Je mou součástí - a vždy bude, stejně jako já jeho. Nepatřím nikam, pouze k lidem, které miluju, a oni patří mně. Právě oni a má láska a oddanost, kterou k nim cítím, utvářejí mou totožnost daleko víc, než kdy dokázalo jakékoli slovo nebo cokoliv jiného. Neuvěřitelné co dokáže parta pár lidí změnit. Změnit můj pohled na vše. Myslet si jak tento svět je mrtvý a zničený byla asi největší hloupost co jsem kdy vypustil z pusy. Jak moc jsem se mýlil. Svět je krásný, jen záleží na mém úhlu pohledu jak se na něj podívám a jaký si ho udělám. Musím zachránit lidi, které miluju. Zabránit zničení celého světa a život všech nevinných lidí. Tím, že neznají nadpřirozeno jsou v bezpečí, ale jak budou o tom to světě vědět a pravda se odkryje, bude navždy se vším konec, a už ani ten svět nebude nikdy moct být krásný. Všichni zemřeme nebo se z nás stanou pěšáci. Takový konec nechci...copak konec. Můj život je teprve začátek. Usměju se na Dereka. On je můj začátek a plánuju toho s ním ještě hodně. Nechci se zhroutit na prahu cíle. Protože ten se blíží. My vyhrajeme. Dobro zvítězí nad zlem.

Oheň, oheň. Uhlíky vzplanou a promění se ve vatru a ve žhnoucí výheň, kterou živí mé tělo. Cítím jak mě stravuje a jak se v jeho plamenech zcela strácím. Už jsem to zjistil. Mojí hlavní součástí a osobou ve mně je oheň a elektřina. Oheň mě rozehřívá a připravuje a elektřina mi dává energii. Mám silnou moc o které mluvil grounder pravdu. Sílu, kterou nemůže mít kde kdo. Jsem jedinečný. Nikdo jiný na světě takový není. Zachmuřím se. Všichni vlivem groundera zemřeli...jediný já přežil. Jsem jediný tohoto druhu a také v historii nadpřirozena i budu. Pociťuji lítost, že se nikdy nesetkám s někým jako já. Jsem tak trochu vlastně mocný, neporazitelný a věčný. Občas jsem stále však nervozní, že se v něj proměním. V groundera. Můj vztek nabírá na větší síle, obzvlášť při představě na Calaverovou - tu protivnou ženskou, kterou mám chuť pouze zabít.

Po půl hodině zastavuji pár ulic od nočního klubu, který se má nacházet kousek odtud. Vystupujeme ven při čemž Derekovi pomáhám, protože se pomalu už nedokáže postavit na nohy. Parrish otevírá dodávku a Derek, Lydii, Corey a Danny si sedají dovnitř. Danny je připraven s počítačem v ruce a my všichni si do ucha strkáme zvláštní malé naslouchátka, abychom s Dannym mohli komunikovat. ,,Fajn. Jdeme na věc." pronese Scott.

Nevěřícně zavrtím hlavou. ,,Počkej." poprosím ho a na malou chvíli si sedám ještě k Derekovi. Ostatní obrátí oči v sloup, ale nejde přehlédnout jak se kření. ,,Prosím polib mě ještě jednou." zašeptám a držím ho za ruku. Samolibě se slabě a nuceně usměje. ,,Ne. Protože si slíbil, že se vrátíš. Pak tě políbím." prohlásí umanutě. ,,Kdybych měl něco po ruce tak bych tě praštil." zavrčím a otáčím se, ale on si mě přitahuje zpět do náručí a silně mě tiskne v objetí. Políbí mě na čelo jako by to snad bylo nějaké rozloučení. Bože jak moc mě tohle štve. ,,Víš, že takhle jsem to nemyslel." zaúpím flustrovaně. ,,Jasně, že vím. Ale až se vrátíš." připomíná znovu. Roztáhnu rty do úsměvu. ,,Jo. Až se vrátím...tedy jen co se vrátím." opravím se. Přikývne.

Naposledy se mu dívám do očí a pak už ho pouštím a vyskakuji ven. Scott zavře a náhle je všechno pro mě mnohem víc viditelnější. Mám najednou hrozně moc prostoru proto co musím udělat. Derek mě prostě někdy moc drží na konci všeho a dusí mě.

Všichni se na sebe podíváme a pak se rozdělíme na hlavní ulici, podle plánu.

Kapitola/část 49!!!! <3 :) VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov