[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 9]

A to bylo první noc co jsem se nemohl dočkat až se dostanu ze svého pokoje. Až mě propustí a já si budu moct prohlédnout novou příchozí. Zněla tak zoufale...jako jsem zněl já v můj první den tady. Připomněla mi, že jsme stále jen obyčejní lidi a máme právo na to, normálně žít a ne nechávat se zavírat do takových míst a nechávat se ovládat hlupákama, kteří nemají nic lepšího na práci než ubližovat druhým. Něco ve mně mi říkalo, že by to nemusela být špatná holka, pokud si ji k sobě nepřitáhnou Zeke s Theem. Pak by v tom byl problém ihned. Nemůžu uvěřit, že nad něčím takovým uvažuju, vždyť může být stejná jako ostatní.

Kvůli nekonečnému přehazování na posteli jsem nedokázal pořádně ani usnout. Zdálo se to jako věčnost a když jsem už konečně zaslechl klíče v zámku stál jsem hned u dveří. Světe div se. I Maggie si mě divně pozoruje. Tak se jmenuje ta protivná ženská. Máme tady něco jako školu...už jsem se naučil číst a teď už dokážu přečíst i její jmenovku na košili. Párkrát zamrká jestli se jí snad něco nezdá, ale pak mi jen ustoupí z cesty a zavírá za mnou dveře. V tu chvíli odemyká i dveře naproti mým...snažím se nakouknout skrz Maggie a pak ji zahlédnu. Sedí v rohu, hlavu na kolenou a ruce bezvládné. Vlastně celá se zdá jako by tam proseděla celé hodiny, což taky podle mého úsudku udělala. Žasnu, vážně mi tak moc připomíná mě. Do tváře jí nevidím, protože vlasy má přehozené vepředu a je mi jasné, že pláče. Můj instinkt mi říká jít za ní a pomoct ji i přesto, že ji vůbec neznám. Ale to i kdybych chtěl tak nemůžu...blízkost mezi ostatními je tu zakázána...nikdo nám nevěří, že bychom si nemohli mezi sebou něco předat...cokoliv a pokusit se odtud dostat. Zní to směšně, jako by snad z tohohle hlídaného místa šlo utéct. Pochybuju.

Maggie cosi zamumlá a ta holka nakonec stává a jde po svých. Může jí být zhruba jako mně kolem osmi let. Opře se naproti mě o stěnu a konečně o mě zavadí pohledem. Vidím její krásné oči a červené tváře. Přijde mi to roztomilé. Trochu mi ve tváři připomínala moji malou Tris. Je vyděšená a rychle se podívá jinam. Pokusil jsem se usmát, ale marně...musí mě mít za blbce. V duchu se pokárám.

Maggie do nás dloubne rameny a my o sebe zavadíme rukama. Zpanikařím, protože jsem se nikdy s žádnou holkou nebavil natož se nějaké dotknul. Ona to má stejně, ale když se na ni znovu podívám usmívá se. Cítím jak celý hořím, červenám se. ,,Já jsem Malia." zašeptá jemným hlasem. ,,Stiles." odpovím.

Kapitola 9 :* :3333 Jinak 5.800 čtení :3 VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.