[With you...] *STEREK*

[Chapter 26]

1 den před bitvou

Když sleduju ostatní, jak se připravují na boj kvůli mně, děsí mě to a naplňuje láskou současně. I když se s nimi neznám, začínáme si rozumět. Trénuju svou magii a vím, že konečně přicházím na to, jak ji využít. Jsem jako zbraň. Můžu být využit k špatné věci i správné. A nejtěžší na tom je, že já sám sloužím k obojímu. Má jedna část k dobru a druhá chce zvítězit a být zlem. Přivírám oči a zase je prudce otevírám. Zbývá jediný den, nesmím zavřít oči za žádnou cenu. Musím být vzhůru a dávat pozor na ostatní. Ale touha spát mě rozptyluje. Hlava mi padá dopředu a já padám na zem. Teda skoro. Scott mě stihl zachytit. ,,Páni chlape, ty bys vážně potřeboval spánek jako sůl." Zatřesu hlavou. ,,Jo. Díky." polácám ho po zádech a odcházím si sednout na verandu za Maliou.

,,Ahoj." pokusím se o úsměv.

,,Ahoj. Viděla jsem tě jak usínáš. Zvládneš to. Věřím ti. My vyhrajeme." pronese pevným hlasem.

,,Jo." otočím se k ní. ,,Tak co že to je s tvými rodiči?"

,,Mí rodiče...jo to je komplikovaný. Radši by zabili vlastní dceru a vzali si její moc než aby ji chránili a radovali se z toho, že mě mají."

,,Páni, to je drsný."

,,To jo. Ale mám adoptivní rodiče a miluju je na de vše. Musím je chránit. Nevědí co jsem. Bojím se, že by to vzali špatně. Ne jako Scottova máma nebo Lydii. Jejich rodiče vědí co jsou."

,,Jestli tě milují tak mi věř, že by to zvládli." věnuju jí úsměv.

,,Asi máš pravdu. Chyběl mi můj nejlepší kámoš."

,,To mě taky."

,,Začíná se stmívat." řekne.

,,Jo...už zítra to přijde."

Stiskne mi ruku a vydává se za Issacem.

Já docházím dovnitř za Derekem. To, že jsme spolu už není žádným tajemstvím. A jsem za to rad. Celý den jsem přemýšlel nad tím co mi Derek řekl. Řekl mi, že mě miluje. A já jemu taky. Semlelo se to hrozně rychle, ale já toho nelituju. Proč bych taky měl. Řekl jsem to správnýmu člověku, nebo alespoň vlkodlakovi. Miluju na něm úplně vše. Jeho oči, ústa, tělo. Miluju ho se vším co má. Ať je to jeho chladnost a odtaživost kvůli minulosti. Protože ta minulost ho děla právě takovým do jakého jsem se beznadějně zamiloval. Dokážu mu, že nemusí cítit vinu za Paige...nevím jak to zítra dopadne, ale jsem rád i za to malé nekonečno s ním, které mě potkalo a srazilo nás k sobě. Ať už se stane cokoliv, dovolil mi zase cítit všechny ty pocity, které v izolaci pomalu ani neexistovali. Ukázal mi lásku a něžnost. Ukázal mi jaký je být někým a ne jenom ničím. Přecházím k posteli a sedám si vedle něho. Ruku mu položím do klína a on ji sevře ve své. Poleje mě to známé příjemné teplo. Podívám se na jeho rty a olíznu jemně ty své. Přitáhnu se blíž a on tentokrát nezasahuje. No sláva.  Sedím mu v klíně a když skousne lehce můj ret vzdychnu. Obou nám buší srdce jako splašené a já se třesu něhou a všemi pocity najednou. Je to jako neuvěřitelná extáze. Jako droga, kterou musíte nutně aplikovat, jen s tím rozdílem, že tato droga není nelegální. Tedy v případě Dereka možná i jo. Vždy když se na něho podívám říkám si:  Není to protizákonné vypadat tak zatraceně dobře?

Aniž si to uvědomuju, Derek pomalu sundává moji košili a mě se třesou nekontrolovaně ruce, možná proto, že nic víc jak jeho rty u mých jsem nedělal. Statečněji beru do rukou jeho bílé tílko a trošku nemotorně ho sundávám. Derek se slabě zasměje a mně to taky vykouzlí úsměv na tváři. Prohrábnu prsty jeho vlasy a on vzdychne. ,,Ach Stilesi. Co to se mnou provádíš." zamumlá mi do rtů. Ústy se přesouvá k mému hrdlu a slabě líbá každý kousek mého těla od ucha až na hruď. Za pár sekund už ležím na jeho hruďi. Každý polibek je jako vzduch, který potřebuju nasát.

,,Stilesi je ti jasné, že to teď neuděláme viď." šeptne mezi jednotlivými polibky.

Přikývnu. ,,Jo, já vím."

,,Tak mě tolik nesváděj."

,,Já, že tě svádím? No dovol.." Nééé vůbec Stilesi. Ty jsi takový pako. Pomyslím si kysele.

Derek se zasměje.

,,Lháři."

,,Nápodobně."

26 kapitola/část :) Další díl zítra. :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.