[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 8]

Není den kdybych se neprobouzel s rozbolavělým místem na těle. Vlastně jsem se tak trochu už naučil snášet bolest, nebo si to alespoň dobře namlouvám a sám věřím vlastní lži. Postavil bych se Theovi i Zekovi, ale jsou příliš silní. Dnes je to rok co jsem tady...brzo mi bude osm let. Všechno ve mně se otáčí, když si uvědomím, že mě od propuštění stále dělí deset let. Je to dlouhá doba skoro nepředstavitelná. Čas jako by na tomhle místě ani neutíkal. Lidé co si chodí pro nové děti mě jen přehlížejí, nikdo mě nechce. Píchne mě u srdce. Být nechtěný není zrovna novinka tady v děcáku, ale dřív tomu tak nebylo. Tajně si přeju už tu dobu co jsem tady, aby si někdo vzal ty dva grázly. Ale sny se neplní...Tohle není továrna na splněná přání.

Je nepříjemné cítit se bezbraně. Vlastně je to ten nejhorší pocit vůbec. Tak moc bych si přál mít někoho kdo by se o mě postaral...ale ať chci nebo ne jsem ještě kluk a jednou ze mě bude dospělý muž. To já jsem tady sám za sebe. To já se musím přestat chovat jako dítě a umět se o sebe postarat...kdo ví. Třeba se jednou budu moct starat i o někoho jiného než o sebe...jako měl táta mámu. Ta představa mi zvlní koutky úst. Třeba.

Zaslechnu rachot klíčů v zámku. Ale né u těch mých, zní to jako by to bylo naproti mému pokoji. Přisunu se blíž a ucho přiložím ke dveřím. ,,Tohle je teď tvůj pokoj." zaslechnu známý hlas té protivné ženy. ,,Ale..." chce něco namítnou ten druhý hlas...,,Žádné ale. Zalez si dovnitř, brzo zjistíš jak to tu chodí!" prohodí neomaleně a já zaslechnu pláč ještě předtím než dveře třísknou. Ten pláč zní zoufale jako zněl dřív ten můj, když mě sem poslali. Ale co víc...je to holka.

Kapitola 8 :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.