[With you...] *STEREK*

[Chapter 48]

O tři dny později co jsme si neustále procházeli náš plán a ostatní se trénovali na lovce jsme konečně měli sbaleno a vyjížděli zpět do Mexika. Když jsme se z něho vraceli posledně byl jsem mrtvý. No ale doufám, že tentokrát se nikomu nic nestane. Derek vypadá hrozně a nemohl jsem si nevšimnout jak se nedokáže soustředit na nic než na svoji ruku. Stále se díval na své žíly a mně bylo jasné jak moc touží po dávce toho svinstva. Dokonce je jeho vztek a vše čím dál víc intenzivnější a děsivější. Nemáme moc času než začne kolem sebe kopat a mlátit, kdo ví jestli ne i zabíjet. Tohle člověka dokáže změnit a připravit o rozum. Opírá se o auto a já se přisunu k němu. Aniž bych se ho sotva dotkl hned sebou cuknul.

,,Brzo to přestane. Už to nebude trvat dlouho." slibuju a snažím se ho utěšit. ,,Já...potřebuju to. Je to hrozný. Taková touha." přivře oči a na chvíli mám pocit, že se brzo rozbrečí, ale pak nasedne do auta aniž by zavadil o můj pohled a už nic neříká. A tak tedy nasedám na místo řidiče. Nastupují i Scott s Allison. A další dvě auta za námi. ,,Připraveni." nadechnu se. ,,Jo. Jedeme Stilesi. Teď nebo nikdy." odpoví Scott a já slyším v jeho hlase naprostou odvahu a sílu. S jeho slovy naprosto souhlasím. Teď nebo nikdy.

...

Jedeme i přes noc a máme zasebou skoro polovinu cesty. Začínám být unavený a ztuhlý. Občas kontroluju v zrcátku Dereka. Oči má otevřené a vyhlíží ven. Scott s Allison se právě vzbudili. ,,Stilesi měl by sis taky odpočinout. Já to převezmu. A to není otázka." řekne rozespale Scott. Zastavuju na krajnici a neodporuju. Spánek mi přijde vhod. Scott si se mnou mění místo a Allison je vepředu s ním. Pohlédnu na Dereka, ale ten mi nevěnuje ani jediný pohled. Jako by snad ani nevěděl, že tam jsem. Nemíním ho upozorňovat na moji přítomnost. A tak si jen přehazuju deku a snažím se usnout. Ale náhle na sobě ucítím jeho svalnaté ruce a on si mě přitahuje blíž. Jeho nálady jsou vážně hrozný. ,,Promiň, že se chovám jako naprostý idiot." zašeptá. ,,Omluva přijata." zamumlám a zívnu. ,,Budeš potřebovat hodně síly. Jen spi." nařídí a jen co to dořekne zavírám oči. Zdá se mi krásný sen.

...

Kolem mě jsou trsy trávy. Spousta květin a různých vůní najednou. Je to omamné a nevěřím svým očím. Taková krása, ale největší krásou na tom všem je on. Sedí si v trávě a směje se. Vážně se směje! Miluju bezstarostného Dereka. Je to jako mávnutím ruky a on dokáže žít. Zavolá mě k sobě. Přicházím k němu a on si mě strhává do svého pevného náručí. Vzdychnu. Tohle je perfektní život. Svalím se na něho a on nemá šanci uniknout z mých spárů. ,,Jsem silnější." zašeptá s úsměvem. Zasměju se. Zamávám rukou přímo před jeho očima. ,,Ale já mám kouzla." vycení zuby a nepřestává se připitoměle usmívat. Je to sladký. ,,K čemu kouzla, když už mě stejně vlastníš. Patřím ti." šeptne mi do ucha. Jeho dech mě zašimrá a mě naskočí příjemná husí kůže. Zachvěju se a políbím ho na krk. Vzdychne. ,,Miluju tě Stilesi Stilinski." políbí mě na rty. ,,A já tebe Dereku Hale."

...

Probouzím se když zaslechnu jeho hlas volající mé jméno. Až teď si všímám, že mám slzy v očích.

,,Noční můra?" zeptá se s obavou v hlase.

,,Ne. To nebyla noční můra. Byl to moc krásnej sen." vydechnu s úsměvem.

Derek povytáhne obočí. ,,Tak proč pláčeš?"

Zasměju se jeho výrazu. ,,Protože to bylo...skoro skutečný. Bylo to moc úžasný. Ale jedno vím jistě, že toho úžasného mám u sebe." řeknu a políbím ho na rty. Pevně mě stiskne a nepouští. ,,To já vím s jistotou taky." zavrní a mně je skoro líto, že nejsem někde sami. Jenže musím si uvědomit tu skutečnost, že ležíme na zadních sedačkách a sami tu nejsme. Škoda.

Vychází slunce. Za zhruba deset hodin budeme v Mexiku.

Kapitola/část 48 :) :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov