[With you...] *STEREK*

[Chapter 12]

,,Chci aby si se naučil kontrole. To co zažíváš je zatím jen počátek, jenom naprosté nic oproti tomu co přijde. Tvůj vztek bude ještě horší jak můj. Možná si měl pravdu, možná..." vím co chce říct. Nechce to však pronést nahlas. Zlehka přikývnu. ,,Budeš mě taky držet v řetězech...?" vyhrknu zamyšleně. Pohlédne mi do tváře. ,,Stilesi to udělat nechci, ale když budu muset, nezbude mi jiná možnost,ale právě proto tě chci naučit kontrole. Abych tě nemusel zavřít stejně jako mladé vlkodlaky. Chce to čas, než to zvládneš. Než se to naučíš."

,,Kolik času?"

,,Záleží na okolnostech. Během našeho výcviku, nechci slyšet žádné tvé připomínky a vůbec, ale vůbec nechci poslouchat tvé kecy. Nech si svůj humor na jindy! Můžeš se mě ptát jen na věci, které souvisí s .." neví co říct. ,,S touhle situací." pomáhám mu. ,,Jo. Situací."

Usměju se.

,,Takže já jsem situace?"

Odtrhne ode mne zrak a radši se zadívá jinam. Obrací oči v sloup. ,,I tak se to dá říct."

,,To mě těší." pronesu pohodově.
,,Většinu lidí zrovna netěší představa traveneho času s Derekem Haleem." řekne ,,Tak to bych je rád poznal." uvědomím si, že jsem to řekl nahlas. ,,Stilesi já ti vážně jednu vrazím!"
,,Už mlčím." zarazím ho rychle. Zprudka se nadechne, asi proto, aby ovládl vztek. Upřímně řečeno nechápu jak může být vztek jeho kotvou. Co by mohlo být mojí kotvou? Čeho bych se měl držet?..když jste chlapec, který tráví čas v izolaci moc věcí pro vás není, natož věc, která vám může zachránit život. Já nic takového nemám.
Neznám lásku a nemám rodinu. Ty city jsou tak cizí. Nic na čem by mi vyloženě záleželo. Je to marné.