[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 1]

Sedím v koutě bílých stěn. Dnes je to první den co jsem bez rodičů. Už nikdy je neuvidím. Umřeli a mě nějací lidé zavřeli sem. Bojím se. Přál bych si u sebe mít mého tátu nebo mámu. Klidně i mého otravného brášku či sestru. Vydržel bych všechno jen proto, aby mě odsud pustili ven, ale když jsem se jedné paní která za mnou přišla s jídlem zeptal kdy mě pustí, tak se zasmála, obrátila oči v sloup a řekla ať to neočekávám v blízké budoucnosti. Bylo mi z toho do pláče a taky že se mi do očí nahrnuly slzy. Práskla dveřmi a odešla pryč. Zamkla mě. Ať jsem lomcoval klikou jak se mi chtělo, dveře nepovolily. Jak dlouho tu teda budu muset být? Je mi teprve pět, nechci své dětství strávit v těhle stěnách, které mi nahánějí husí kůži. Dokonce i postel je celá povlíknuta v bílém a na sobě mám taky bílé triko i kalhoty. Pořád nechápu kde to jsem a proč tu jsem. Chci za svými rodiči. Chci je zpátky.

Přes dveře zaslechnu tu hnusnou ženskou co se ke mně chovala zle. ,,Jeho rodina zemřela při nějaké "nehodě" ten kluk blouzní a vypráví hlouposti jen aby zaujal. Prý tesáky a drápy." zasměje se chladně a já se sesunu na zem. Nikdo mi nevěří. Pocit nedůvěry je hrozný. Nejde přestat brečet, přijdu si hrozně, ale je mi to jedno. Máma mi vždycky říkala, že za slzy se stydět nemusím. Přál bych si aby tohle všechno byl jen zlý sen...aby rodiče žili. Otevřeli tyhle dveře a já je v nich viděl stát. Celou moji rodinu. Maminka by se ke mně rozběhla, políbila mě na čelo a omluvila se za to všechno. Řekla, že to byl jen nesmysl a nedorozumění. Kežby.

Nohy si přitáhnu blíž a hlavu sklopím mezi nohy. Přeju si alespoň malé obejmutí, jemný stisk, cokoliv jen abych se tolik nebál a věděl že nejsem sám. Ale sám sem...

Poznámka autora:

Stiles Diary budou krátké kapitoly a taky nevím kolik přesně jich bude. Moc asi ne budu ráda když jich bude třeba aspon 5...je to zkrátka jenom něco malo o tom co se s ním dělo, takže nevím kolik tam toho nacpu :). :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.