[With you...] *STEREK*

[Chapter 22] : From the perpective of Derek Hale.

Píchají do mě další a další jehly. Někdy do krku, někdy do rukou...začínám ztrácet orientaci o tom co se vlastně děje. Jednou za čas otevřou dveře a slyším hlasy a tím nejzajímavějším na tom je, že je chci poslouchat, něco mi říká, že musím. Je to jako rozkaz, který za každou cenu musím splnit i když nevím proč potom tak moc toužím když v hloubi duše v mé hlavě slyším křičet sám sebe NE! Vidím temné stíny, které se ke mně přibližují a nechávám se pohltit. Jsem jako zvíře na poraz. Potřebuju další dávku toho svinstva. Protože bez ní to bolí a po ní přichází slast. A radši bych zažíval mnohem víc té slasti než ukrutné bolesti a hladu.

Mají mě v hrsti...už chápu jak se cítil Stiles když byl ovládán grounderem. Stejně jako má mysl se i ta jeho přesunula do hlavy a své tělo nemohl ovládat. Nejde říct stop. Nejde to slovo vyslovit. Ztrácím sám sebe.

Všechny ty dávky jsem už přestal počítat. Zastavil jsem se někde myslím u čísla dvacet. To je dost vysoký číslo a dny snad v té prázdnotě ani neexistují.

...

Dveře se otevírají. Dovnitř přichází ona a na tváři má vítězoslavný úsměv. Mám chuť jí ho z tváře vymazat, ale z nějakého důvodu zkrátka se podřizuju jejím příkazům. Nedokážu tomu zabránit. Snažil jsem se tomu předejít, ale čím víc se snažím ji neposlouchat tím větší bolest v těle cítím. Chvilku okolo mě chodí a prohlíží si mě. A pak ke mně přistoupí a do ucha mi zašeptá něco šíleného a pro mě nezastavitelného.

Musím chytit Stilese.

...

Tu noc mě poprvé za dobu co mě drží zavřeného pouští ven. Na vzduch. Je to jako požehnání spatřit znovu světlo světa. Ale mám svůj úkol. Nejsem venku jenom pro nic za nic. Ten kluk Stiles. Musím ho chytit. Nepamatuju si ho, ale vím jak vypadá, protože mi každý den ukazovali jeho fotku a nutili mě si ho pořádně zapamatovat a nenávidět ho. Napnou se mi všechny svaly v těle a vydávám se do ulic Mexika.

Podle příkazu vím kde je. Mám sebou další lovce. A v jedné z těch ulic je nacházíme. Jeho a ještě dalšího kluka. Lovci hodí do ulice bombičku z které utíká dým...už nemají šanci utéct.

Ten kluk Stiles pouze zašeptá mé jméno a usne. Přehazuji si ho přes rameno, toho druhého berou lovci Mířím zpět na základnu. Svůj úkol jsem splnil.

Jedna krátká. 22 kapitola :* :3 VOTE&COMMENT. Díky :) xxxDomSprayberryMlov.