[With you...] *STEREK*

[Chapter 43]

Opět část věnovaná všem co čtou a podporují mě :*Děkuju!! <3 A opět povinně jako vždy pustit songy!:D Jsou v tehle části 3 z důvodu dlouhé kapitoly. :)

Rád bych řekl jaké je umírání. Že je to jako když se usíná. Jen o něco rychlejší. Řekl bych dokonce, že je to až osvobození a příjemné. Jako pěkný sen, ale něco mi na to nesedí. Má to být peklo? Protože vidím zábrany kolem mě a topím se. To má být trest? Venku na mě zírají bílé stěny. Tohle už není jen ohromná ironie, ale i sabotáž. Myslel jsem si, že až naposled zavřu oči už je nebudu muset otevřít. Že je to vážně jako nekonečný spánek. Bez starostí, bez snů, bez bolestných vzpomínek. Ale člověk se častokrát bojí co ho čeká po smrti. Bojí se zda nebude dál snít. A to se přesně děje. Odpověď znám. Tohle je mé vlastní peklo. Když je to konec a jsem už mrtvý můžu už zemřít nespočetněkrát. I teď, když se topím ve zvláštní euforii. Otvírám ústa abych vypustil všechen vzduch co mi zbyl.

Dostaň démony z těla. A náhle pocítím ruce, které mě chytnou a vytahují. Snažím se vykašlat všechnu vodu. ,,Stilesi! Nevzdávej to!" zařve povědomí hlas. Chytnu se rukama za hlavu. ,,Tohle je jen zlý sen. Je to jen sen v mém vlastním pekle." pocítím jemný dotyk na tváři. ,,Stilesi tohle není sen, tohle se děje v naší hlavě. Musíš nám věřit. Není čas. Musíme tě odtud dostat, jinak tu zůstanem navždy všichni tři a co víc, čím déle tu sme tím víc nám to bere něco ze života. Vzdali sme se tímhle každý alespoň jedné vzpomínky." druhý hlas, který znám. Zvednu hlavu nahoru. Scott a Allison? Je to snad zkouška, která mě čeká po smrti? Rozhodne jestli tu zůstanu uvězněný nebo dosáhnu klidu? ,,Stilesi zatraceně seber se! Já tě potřebuju. Jsi jako můj bratr. Derek tě potřebuje! Bez tebe to vzdá. Bez tebe není schopný jít dál. Ublíží si. Uzavře se a tentokrát ho nevrátí do života nic."

Na tohle už dokážu sestavit smyslplnou větu. ,,Co tu děláte? Proč tu jste? Jak je to vůbec možné jsem přece mrtvý!? Dostal jsem kulku přímo do hlavy!" dotknu se spánku a přísahám, že ta emoce je silná. ,,Existuje věc, která tě může dostat zpět. Jmenuje se nemeton. Je to strom, který má v sobě vážně moc, moc silnou energii. Má moc, kterou nemá ani samotná nadpřirozená bytost. Ale není jisté, že to bude fungovat. Pomůže jen tomu koho si vybere. Ale za risk to stojí! Potom co jsi ..zemřel se v Derekových očích něco změnilo, něco v něm se zlomilo a prolomilo to i ten jed, ať už v sobě měl cokoliv. Calverovy jsou však pořád naše starost. Dokázali jsme utéct. Ale ještě jsme zaslechli o armádě mocných vlkodlaků. Budou se chtít zmocnit postupně každého na celém světě. Využít nás jako vojáky a před celým světem nás ukázat...mohl by o nadpřirozenu vědět úplně každý, to se nesmí stát. Vyhubí nás a využijou. Pracují na tom jedu aby ho vylepšili a tentokrát neselhali jako u Dereka. Dalším naším problémem je to, že Derek není sám sebou. On...je na tom závislí. Museli to do něj píchat celé dva měsíce je to pro něho jako droga, potřebuje dávku. Calverová nás varovala, že ji Derek ještě s radostí přivítá. Stilesi my tě potřebujeme. Jsi součást smečky. Derek to nezvládne. Nese vinu za tvoji smrt, nemůže pochopit, že nebyl sám sebou a stále tak úplně není. Teď nebo nikdy. Nesmíš se s ním rozloučit." jeho slova se mi zavrtají do hlavy. Má pravdu. Pokud je možnost vrátit se, musím Derekovi pomoct a taky zabít Calverovou. Neopustím ten svět dokud nebudu vědět, že je stoprocentě mrtvá a bude platit za to, co udělala s Derekem. ,,Jste tady? Jak přesně jste to udělali." očekávám to nejhorší a mám pravdu. ,,Prakticky v zato jsme teď mrtvý všichni tři. Abychom se sem pro tebe dostali, museli jsme nechat zastavit naše srdce. V té ledové vodě kde jsme teď byli jsme i ve skutečnosti." vysvětlí Allison. ,,Tohle pro mě děláte?" oba se slabě usmějí. ,,Jak jsme řekli. Jsme rodina. Jedna smečka a bojujeme za sebe." jemně přikývnu. ,,Proč zrovna vy dva?" Scott hned odpovídá. ,,Chtěli všichni, tedy krom Dereka, který není schopen ani normálně uvažovat, má zatemnělou mysl od té drogy a navíc se bál, že by nebyl zřejmě člověk, kterého by si tu chtěl vidět. Ne potom..." odmlčí se. ,,Nesmí cítit vinu. Už ne. Za nic nesmí. Tohle mu nedovolím. Vrátím se a ten Nemeton si mě vybere!" cítím se najednou silný a odvážný. Scott i Allison přikývnou. Rozhlédneme se kolem sebe. Za námi nic, ale před námi je pařez stromu, který už znám. ,,Tohle je Nemeton?" zašeptám polekaně. ,,Jo Stilesi. Proč?" pohlédnu mu do očí. ,,Tady v mysli mě držel grounder. Na tom stromu jsme hráli tu hru." Allison otevře ústa, ale nic z nich nevyjde. Statečně pokračujeme kroky blíž a blíž k Nemetonu.