[With you...] *STEREK*

[Stiles Diary - 4]

Měli drápy a tesáky. Znetvořený obličej a oči jim svítily do tmy. Bylo pozdě večer a já zaslechl nějaký hluk. Vstal jsem z postele a chvíli přemítal zda mám otevřít dveře nebo ne. Uslyšel jsem ránu a křik a klopýtl dozadu. Další rána. Nadskočil jsem a nevěděl co můžu dělat. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Musíš dýchat. Přikázal jsem si v duchu. Opatrně pomalu, ale s odvahou jsem se natáhnul po klice a otevřel...Okolo dveří i na zemi byla krev. Vytřeštil jsem či hrůzou a podíval se po schodech dolů. Tehdy jsem je právě úplně poprvé uviděl.

Nebyla to noční můra ani noční děs, byla to skutečnost...byli tři a velcí. Oči měli červené. Jeden z nich držel pod krkem zrovna mého tátu. Vykřikl jsem právě ve chvíli kdy mu tvor, který ho držel rozřízl drápy hrdlo. ,,Neubližujte mu prosím." zaslechnu matčin hlas a všimnu si, že ji drží druhý z těch tvorů a své oči upírá na mě. Matce stéká slza po tváři a natahuje směrem ke mně ruku. ,,Mám tě ráda." zašeptá a tvor jediným máchnutím ruky usmrtí i ji.

Moji jedinou myšlenkou v tu chvíli je starost o moji mladší sestru Tris a staršího bráchu Thomase. Nikde je ale nevidím a tvorové přichází po schodech ke mně. Vybíhám do ložnice rodičů a zamykám zasebou jako by to snad mělo tak nechutné zrůdy zastavit. Couvnu dozadu a o něco zakopnu. Spadnu na zem a má hlava leží vedle Thomase...z úst mu vytéká krev a já zakřičím. Doběhnu k oknu a otevírám ho. Nakloním se ven, moc času mi nezbývá. Vylézám na střechu a po břečťanu který máme podél domu slézám dolu, slyším rachot v ložnici. Plížím se ke vchodu do domu a nahlížím dovnitř jestli nespatřím někde Tris. A pak ji uvidím a nemůžu uvěřit jak moc mi to udělá radost i přes všechny věci které jsem viděl. Je schovaná u stolu a jediný štěstím je to, že je tak drobná a malá.

Už, už chci doběhnout pro ni a najít pomoc, ale oni se vracejí po schodech zpátky a já se musím přikrčit. Všímám si jejich zvláštních pohybů. Je to jako by se snažili něco cítit. Jeden z nich přistupuje blíž ke stolku kde je Tris. Srdce se mi zastaví a kývám hlavou na znamení nesouhlasu aby Tris nevycházela. Na očích jí vidím jaký má strach a po tvářích jí stékají slzy. Drobnou ručku si dá na pusu a já přikývnu. Tvor chvíli jen chodí kolem, pak spatřím na jeho tváři děsivý úšklebek a než stačím něco udělat vytáhne Tris ven a udělá její zabití nezapomenutelným. Knedlík mám v krku. Postavím se ale padám zpět k zemi. Už mě zahlédli ...jenže jediné s čím si dělám hlavu je malá Tris. Ma malá sestřička je mrtvá. Její malé tělíčko leží na zemi a je zakrvácené...rázem si vzpomínám na všechny vzpomínky, které na ni mám.

Klepu se po celém těle a už jen čekám kdy si pro mě přijdou. Oni si mě však jen prohlíží a nakonec se obrací a utíkají pryč. Z dálky zaslechnu policejní sirény. Kdyby chtěli mohli mě zabít také...proč to neudělali? To mi bude vrtat hlavou už asi pořád. A ztráta mé rodiny také...

4 kapitola :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.