[With you...] *STEREK*

[Chapter 27]

Den bitvy

Všichni jsme v jedné místnosti a pozorujeme dopadající sníh k zemi. Za pár hodin to začne. Nervozita je asi v nás všech. Malia na mě pohlédne a snaží se usmát, ale moc jí to nejde. Každý máme obavy. Tyhle lidi okolo mě kdyby chtěli tak mě mohli vydat, ale oni za mě chtějí bojovat. Neuvěřitelné. Derek se posadí ke stolu vedle mě a pod stolem mě chytne za ruku, která se nezastavitelně klepe. Vděčně se na ně usměju a třes ihned přestává, jeho stisk je jako lék na všechno na co jen pomyslím. Toužím s ním být alespoň ještě na chvíli sám, ale tu možnost jsem měl už večer. Vůči ostatním by to bylo nefér, každý by chtěl být jen sám s tím koho miluje. Drží se u sebe a tiše vyčkávají. Muj dech se zpomaluje a zase zrychluje. Jací ti lovci vlastně budou. Co jsou zač? Budou taky tak děsivý jako samotný grounder? Je jen jedna věc, kterou vím a to že mám za co bojovat. Za Dereka, za naši lásku, za nás oba. Za naše první rande, které si přeju aby se uskutečnilo. Abychom porazili to co přichází a mohli žít normální život...tedy normální nadpřirozený život. I když může být nadpřirozený život vlastně normální? Je to matoucí...protože nic moc z toho světa stále nevím. Pořád mě má co překvapit. Derek mi chce ukázat všechny krásy na tomhle světě. Přitom on sám je pro mě krása a střed všeho. Střed vesmíru a především mého srdce, které si získal a dobyl. Usměju se ale hned na to se venku setmí a světla v domu začnou problikávat.

Derek se postaví a přistupuje k oknu. Pak se otočí k nám. ,,Je to tady."

Jeden po druhém vycházíme ven. Na bitevní pole. Studený sníh dopadá na můj obličej a já se zamračím. Zima mi nechyběla ani za celé ty roky. A to i přesto, že se tenhle sníh, stále ještě neudrží. Zaujímáme bojovou pozici a semknem se okolo sebe. Jediný Danny musel Ethanovi slíbit, že zůstane uvnitř, ale jen hloupí by tomu věřil, protože pokud půjde Ethanovi o život, zasáhne i kdyby měl sám zemřít. V ruce držím katanu a Kira taktéž. Allison zas luk a šípy. Ostatní mají drápy, tesáky a základní výcvik. Lydie svůj banshee křik a mocnou sílu v rukách. A Parrish svůj oheň, který žhne celým jeho tělem. Doslova ho pohlcuje.

,,Říkají si Oni." zašeptá Lydie. ,,Jak to víš?" optám se. ,,Protože slyším jejich myšlenky. Jsou hlasité. Nejsou přeslechnout."

Zjeví se před námi jako by nic. Z černé mlhy. Zatajíme dech. Je jich nejméně deset.