[With you...] *STEREK*

[Chapter 13] From the perspective of: Derek Hale.

Nikdy by mě nenapadlo, že budu ležet vedle Stilese. Oba si neustále hledíme do očí a nechceme přestat. Je to zvláštní, ale krásné souznění. A ani nemůžu pochopit, že mu tohle dovolím. Změnil mě. Vážně k sobě patříme? Je to vůbec možné? Prsty přejíždím po jeho tváři a on se naklání aby mě políbil, ale já ho zastavuji. Nemůžu mu dovolit, aby to hned bylo mezi námi tak silné, i když poněm toužím šíleně. Naprosto začíná bourat stěny v kterých jsem se ocitl a uzavřel...

...

Tu noc se mi spí špatně. Z nějakého důvodu cítím, že se něco děje, ale nedokážu se probudit a donutit se otevřít oči..únava mě zkrátka a dobře přemohla víc než jsem čekal.

...

Pak už se mi ale zdá krásný sen.. o mě a Stilesovi jak jsme šťastný.

Ten sen, ale skončí když zaslechnu kroky a vidím Stilese jak odchází s taškou v ruce pryč. Cítím se zlomený a zničený....podrazený, že jsem mu kdy mohl uvěřit..chtěl mi zlomit srdce tak to se mu podařilo.

,,Stilesi ty mě opouštíš?" je to jediná věta, kterou ze sebe dokážu dostat.

Stojí a já čekám na jeho odpověď. Hlava se mi motá a já se cítím zneužitý. Potom všem co jsem pro něho udělal to chce teď takhle...takhle se mi zavděčil.

,,Důvod jsi ty." odpoví a mé srdce se zastaví.

Zavrtím hlavou na nesouhlas. ,,Já?"

,,Slyšíš dobře. Nemůžu tu zůstat. Ty...nejsi pro mě. A já nejsem očividně pro tebe. Chci pro sebe něco lepšího Dereku." jeho slova nemůžu pobrat...a ani přijmout. Přijmout to je totiž moc velké sousto.

,,Takže ti nejsem dost dobrý? Tohle chceš říct? Stilesi to co říkáš je absurdní. Jak můžeš během chvilky změnit úplně názor a chovat se jako...chovat se jako naprostý idiot?! Já ti věřil! Málem jsem se ti úplně otevřel!"zařvu.
S ním to ani necukne.

Přistoupím k němu. ,,Koukni se mi do očí a řekni, že ke mně nic necítíš." prosím ho umíněně...potřebuju to vědět. Nereaguje..

,,Dělej!" ozvu se znova hrubě.

,,Nic...k tobě...necítím!"zdůrazní každé slovo jakoby to bylo v naprostém pořádku...vážně ani nemrkl...tak tohle je konec.

,,Fajn. Možná sis to měl uvědomit dřív než si mě srazil na kolena. Vypadni!" ustoupím aby mohl projit. Je mi z toho do pláče...ten odchod mi něco připomíná.

...

O dva dny později už nevím co bych měl dělat dál. Ten pitomec mi chybí. Nevím...třeba měl jen slabou chvilku, třeba se jen necítil dobře...ale at se snažím namluvit si cokoliv nevím proč se vůbec snažím. Snaha o něho byla zbytečná. A ztracená předem. Přes den, ani v noci jsem nedokázal usnout. Stále jsem si nedokázal vysvětlit Stilesův odchod. Něco na tom nesedělo...chodím lesem a náhle můj sluch zachytí křik. Vyschne mi v ústech. Stiles.
Rozbíhám se co největší vlkodlačí rychlostí. Sedí na zemi v křeči a nehýbe se...pak popadne kámen a řízne se do zápěstí...grounder ho musí ovládat...přibíhám a snažím se dostat Stilese zpět...grounder je moc silný a já padám k zemi...chvíli se s ním rvu a on proti mě posílá svoji sílu. Zraní mě dostatečně a už toho mám dost..Vztekle zařvu a vidím Stilese přímo před sebou. Je vystrašený...ale já byl strachem o něho mnohem víc.

Nová kapitola a chci poděkovat za 10K čtení <3 VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.