[With you...] *STEREK*

[Chapter 20]

Celou noc uvažuji nad těmi slovy. ,,A budeme potřebovat posily. Moji smečku." Smečku? Bylo mnohem snadnější si Dereka představovat jako samotáře. Proč mi nic neřekl...jasně, protože je to Derek. Plný tajemství. Pohlédnu na něho. Je tak snadné mu vše odpustit. Vlastně není ani co odpouštět. Hlavní je, že je naživu a mám ho u sebe. Slabě se usměju. Je něco kolem čtvrté ráno a já sleduju z okna východ slunce. Je to nádhera. Žasnu.

,,Líbí se ti to?" optá se náhle vzbuzený Derek. Přikývnu.

,,Myslel jsem, že je tu jen temno, ale tohle je krása."

Souhlasně přikývne. ,,Jo, znám jedno místo kousek odtud, bude se ti tam líbit."

Roztáhnu ústa do úsměvu. ,,To má být pozvání na rande?"

Pokrčí rameny. ,,Chtěl bys?"

Nakloním se k němu a vtisknu mu jemný polibek. ,,Beru to jako odpověď." odhalí své bílé zuby.

Tenhle úsměv tolik miluju, ne toho mrzutého a chladného Dereka, tedy ne že by to nebylo vážně sexy...

,,Ale až tohle všechno skončí, vypadáš totiž děsně." přizná pobaveně.

,,To jsi hodnej."

Zamračí se. ,,Vadí mi, že kvůli tomu nehodláš teď spát. Máš kruhy pod očima a jsi zničený Stilesi."

,,Nepřipomínej mi to..." než abych se k tomu dál vyjadřoval, přecházím na jiné téma.

,,Takže tvá smečka?"

,,Jo. Pořád jsem ten jakého mě vidíš Stilesi, jen s nimi netrávím moc času pokud nejde o nějaký problém. Je to skvělá parta."

,,Co jsou zač?"

,,Tak různě. Krom jedné dívky a kluka jsou nadpřirození."

,,Wow. No...to je pro mě vážně novinka."

,,Promiň."

,,Ne Dereku, nemáš se mi za co omlouvat. A pokud budou nápomocný jak říkáš tak dobře, ale taky víš, že do toho nechci plést někoho dalšího, nechci aby kvůli mně někdo umíral a prosím hlavně si nech svůj proslov."

Už, už se nadechoval jak začne. Naštěstí jsem ho v čas zarazil.

,,Fajn. Počkám dvě hodiny, pak jim zavolám."

,,Dobře."

...

Cítím se nějak zvláštně. Budu mezi těmi, kteří jsou stejně jako já nadpřirození. Trochu mě to děsí a zárověň cítím vzrušení. Neměl jsem šanci nikoho nadpřirozeného krom Dereka a mě samotného poznat. Chci vědět jak mě přijmou.

Přešlapuju na verandě a čekám. Derek vedle mě je roztržitý a trochu naštvaný.

,,Stilesi jak dlouho ještě hodláš přešlapovat? Dohání mě to k šílenství. Oni ti hlavu neukousnou." zavrčí.

,,Fajn." odpovím stroze a sedám si vedle něho.

Zaslechnu motor a náhle přijíždějí tři auta.

Derek vstává a kráčí k nim. Z prvního auta vystupují dívky asi zhruba mého věku tedy až na tu jednu, je starší. Nejdřív zrzavá dívka. Je krásná a zároveň mě trochu děsí.