[With you...] *STEREK*

[Prolog]

,,Kdo-kdo jsi?" zakoktám se a snažím se zhluboka a klidně vydechovat, ale mé srdce bije jako splašené a můj dech se né a né uklidnit.

Znovu se mu zadívám do jeho úžasných modrých poměnkových očí a trochu v nich tápu. Jeho uhrančivý pohled mě probodává až do morku kostí.

Vítr mu počechrá černé vlasy a slunce vytváří od jeho vlasů odlesky, skoro jako by to byl dotek slunce ve vlasech. Doslova fascinující výjev.

Chci říct něco mnohem víc, ale krom toho "Kdo jsi", se na nic nezmůžu. Slova jako by neexistovala a zmizela dočista z mé hlavy.

Pozoruje mě, ale nic neříká. Děsivé. Polévá mě horko a strach prostupuje do každé části těla. Co má tohle znamenat?

,,Vypadni!" zavrčí vztekle a tajemně. Vážně se mi z něho podařilo právě dostat jedno jediné slovo? K neuvěření.

Odrovnal mě jediným slovem, protože já nemám nejmenší chuť tu před ním stát a dělat ze sebe někoho kým nejsem. A kým že nejsem? No, rozhodně nejsem statečnej. Roky v dětském domově mně znemožnili úplně veškerou šanci na normální život. Nejsem nikdo. I tak by se to dalo říct.

Otáčím se na patě a mířím ke svému autu. Nastupuji, zapínám motor. Naposled se ohlédnu, ale on už tam není.

Hodím zpátečku a rychlostí blesku mizím pryč. Tohle ještě není konec.

Krátký prolog, aby jste byli natěšený :D Uvítala bych komentáře, abych věděla co si o tom myslíte.

VOTE&COMMENT. Díky :) xxxDomSprayberryMlov