[With you...] *STEREK*

[Chapter 18] : From the perspective of Derek Hale.

Jeho bolest byla doprovázená tou mojí. To jak mu slzy tekly po tváři mě zlomilo. Zlomilo mě hlavně uvědomění, že mě opustil a žádál mě, abych byl jednou s někým jiným šťastný...jako by to snad šlo. Vyslovil to jako nic. Naprosté a lehké nic. Tak snadno se mě vzdával. Vzdával se naší lásky. V očích jsem pocítil starost i zmatek.

...

Na knížkách mě vždy fascinovalo, jak pár kapitol dokáže shrnout a popsat velkou část života hrdinů...stejně jako to dokáže pár řádků vět o mně a Stilesovi. Kdybych měl popsat však každou část až do detailu, nejenže bych napsal a mohl publikovat vlastní knihu, možná sérii, ale byl by ze mě hotový detailista. A už jsem někdy zmiňoval jak nesnáším detailisty?. Škoda, že ve skutečnosti nejdou kapitoly přeskočit na ty, které číst nechcete a nemáte zájem o nich vědět. Radši je pohřbít hluboko pod půdu. Nalistovat jenom něco, co líp vyhovuje dané náladě. Jenže to bychom pak mohli přeskočit část, která může patřit k nejdůležitějším, takže to vlastně tak lehké ani být nemůže. Život se nedá rozdělit do kapitol, pouze do minut, při štěstí do dnů a roků. Musíte žít dál bez ohledu na to co přijde a bez ohledu na slova pravdy či lži. Při čemž lež a pravda jsou jako zasypávající a neuhasitelná lavina, doslova průtrž mračen, která nenechá popadnout ani ten pitomý dech, zkrátka a dobře úplně bez šance. Potřeboval jsem konec kapitoly, vědět jak to se mnou a se Stilesem dopadne, jestli to má budoucnost při práci, které budeme muset vždy čelit. Při ohrožení našich životů úplně v každé minutě života co jenom jde.

Svírám naše ruce, které jsou propojené v jeden jediný soulad doteků. Nemůžu ho pustit. Pustit ho by znamenalo potopit se na dno, dostat nás zpátky navrchol a to nechci, protože s ním se cítím nad vodou už od prvního střetnutí našich pohledů.

Netoužím klesnout dolu i přesto jak mi dokáže ublížit. Možná si to zasloužím, ale on moc dobře ví, co pro mě znamená. Neříkám, že klesnout na dno není občas nejlepší řešení...protože když jste sám má to alespoň nějakou pointu. Cítíš pouze explozi. Všechno začíná být u konce a srdce se zastaví, není to děsivý, vlastně je to druh klidu a míru. Problém je, že takové pocity mám právě se Stilesem. Tak děsivě uchvatné.

Otevře oči. Napnu se a zapomínám na své myšlenky. ,,Dereku." zašeptá. Bodne mě u srdce s jakým tonem hlasu pronese ladně mé jméno. ,,Prosím odpusť mi to!" zasyčí s bolestí, která putuje po jeho těle a plazí se po něm jako pijavice. Ihned mu chci poskytnout pomoct, ale ani ve snu by mě nenapadlo se ho zeptat na svolení. ,,Ne. Nedělej to! Bolí to, ale zasloužím si to, chci to cítit. Nedovolím aby jsi to cítil ty. Je to má bolest." neodpovídám, protože nedokážu vybrat správná slova. On je však nervozni a začne brečet a já místo slov také. Oba jsme v naší přítomnosti tak volní a cítíme se bezpečně, a právě tohle vědomí nám dovoluje mít právo na to si pobrečet. Držím jeho ruku a tisknu mu do ní polibky.

,,Omlouvám se. Byl to můj boj a já nechtěl...nechtěl jsem aby se ti cokoliv stalo." prohlásil.

Bez mrknutí oka odpovídám. ,,Ty hlupáku!"

Natáhne ke mně ruku a dotkne se mé tváře. Vzdychnu.

,,Šíleně tě miluju." řekne a nespouští ze mě oči. Můj před chvílí ještě tvrdý pohled se mění na ten bezstarostný a milovaný.
Políbím ho. ,,Nepouštěj mě." zašeptá a já přikývnu. Protože to ani nemám v plánu. ,,Už nikdy!" A abych svá slova potvrdil, že to myslím vážně lehám si vedle něho.

,,Taky tě moc miluju." dodám.

Lehá si na moji hruď i přes veškerou bolest v těle a to jen aby byl se mnou. Usměju se. Políbí mě na tvář a já se vpíjím do něho úplně celý, cítím jak hořím. Jsem šťastný. Nepřestáváme se líbat. Snažím se být něžný a poskytnout mu všechno o co žádá. Nakloním se a sundávám mu tričko. Jeho zranění mě flustrují, ale když vidím jak moc je statečný nejde v tomhle přestat. Potřebuju ho celého. I jeho zranění, protože to patří k němu. Jeho doteky probouzí další a další explodující vášeň. Brzo už není ani jeden z nás oblečený a já mu pomáhám obrátit se na břicho...už patří mně. Pouze a pouze mně. Jsme ohnivzdorný jako jedno tělo spojené střípky ulomků.

18 část :* VOTE&COMMENT. Díky :)xxx.DomSprayberryMlov.