[With you...] *STEREK*

[Chapter 27] : From the perspective of Derek Hale.

Neustále si procházíme náš plán. O tři dny později už vyjíždíme zpátky do Mexika. Moje pocity jsou zvláštní. Můžu jen věřit, že brzo bude po všem a vyhrajeme. Ale strach nabírá velkých rozměrů. Stojím u auta a hledím na svoji ruku a vystouplé žíly. Ta chuť je šílená. Chvěju se a nedokážu skoro na nic jiného myslet, ale plán na Calaverovou nebo jak si to vlastně říká, je přednější. Vztek jde na povrch. 

Stiles se ke mně přitahuje a já sebou cuknu. Každý dotek je teď spíš jako jed. ,,Brzo to přestane. Už to nebude trvat dlouho." slibuje ale i v jeho hlase slyším obavy. ,,Já...potřebuji to. Je to hrozný. Taková touha." zavrčím a přivřu oči. Nastupujeme do auta a vyjíždíme. 

Celou noc i den vyhlížím z okna. Občas zavřu oči, ale usnout jsem zatím nedokázal. Stiles mě kontroluje v zrcátku a Scott s Allison se právě vzbudili. ,,Stilesi měl by sis taky odpočinout. Já to převezmu. A to není otázka." řekne Scott a Stiles se zaúpěním nakonec bez debat souhlasí. Stiles na mě zírá, ale já mu nevěnuji žádný pohled. Nechci, nemám na to dělat jako že se nic neděje, protože děje. Přehazuje si deku přes sebe a lehá si. Uvědomím si že ho ale potřebuju i když je mi sebevíc zle. Přitahuji si ho k sobě. ,,Promiň, že se chovám jako naprostý idiot." zašeptám. ,,Omluva přijata." zamumlá. Nařídím mu aby si odpočinul a na malou chvíli usínám i já. 

...

Cuknu sebou když vidím jeho slzy stékající po tváři. Volám jeho jméno abych ho vzbudil. ,,Noční můra?" ptám se vyděšeně. 

,,Ne. To nebyla noční můra. Byl to moc krásný sen." vydechne s úsměvem. Nechápu ho.

,,Tak proč pláčeš?"

,,Protože to bylo...skoro skutečný. Bylo to moc úžasný. Ale jedno vím jistě, že toho úžasného mám u sebe." řekne a políbí mě na rty. Jsem šťastný. Pevně ho sevřu v náručí.,,To já vím s jistotou taky."

...

Jsme v Mexiku. Stiles na mě hledí a zajímalo by mě na co myslí. Taky přemýšlí co bude pak až tohle skončí? Je  možná trochu předčasné nad tím přemýšlet, ale když se mu podívám do očí vždy z nějakého důvodu vidím budoucnost. Je to kouzelný okamžik, ale je to tak. Změnil můj pohled a všechno, býval jsem tak neurotický, osamělý a k ničemu a s ním už jsem někým, jsem pro něho někdo a to je víc než si kdy já Derek Hale zasloužím. Je ke mně oddaný a loajální a já k němu taktéž. Miluji ho celým svým srdcem až mám někdy pocit že to bolí jak moc ho miluji. Patří ke mně. 

Konečně zastavujeme a můžeme započít náš plán. Přesedám si do dodávky za Coreym, Lydii a Dannym. Vážně si přijdu jako na střídačce, nic nedělám, nepomáhám, jen přihlížím. Stiles si sedá ke mně a já jen umíněně zírám před sebe. ,,Prosím polib mě ještě jednou." žádá. Slabě se usměju. ,,Ne. Protože si slíbil, že se vrátíš, pak tě políbím." prohlásím. Zakoulí očima. ,,Kdybych měl něco po ruce tak bych tě praštil." odpoví stroze. Přitáhnu si ho do objetí a vtisknu mu polibek alespoň na čelo. Zavrtí se a ja se usměju.